krvotoký adj.
též krvetoký adj.
k krvotok
1. (o ženě) krvácející, (v měsíční periodě) menstruující, (chorobně) trpící krvotokem
2. „nemoc krvotoká“ menstruace n. krvotok
3. expr. (o lidu) prolévající svou krev, krvavě trýzněný
4. expr. (o papeži) krvelačný, krvežíznivý
Sr. krevní, krevný, krvavný, krvavý, krvivý, krvný, krvotečný, krvoteký, krvotní, krvotočný, krvotokný, krvový, krvúcí, krvútný
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
krvotoký, adj., krvácející, mající krvotok, blutend, blutrünstig, den Blutfluss habend; z krvotok. — V tom lidu, kterýž… stojí vždy krvotoky s ranami otevřenými ChelčPost. 270b; léčiti rány lidu krwotokeho tamt. — (Aby, ty) uzřěl tu krvotokú ženu HusPost. 185b, krvotoká žena; tato žena krwotoka Rokyc. 365a; vykládaje čtenie o ženě krwotoke ChelčRepl. 24b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krvotoký (trojslab.) adj. krvácející, mající krvotok
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.