|
|
|
krev, krve f. 1. krev, životodárná červená tělní tekutina; meton. krvácení; též fig. proliti svú krev podstoupit zranění, zvl. zemřít vyliti krev čí způsobit někomu zranění, zvl. usmrtit někoho prolitie krve ap. v. prolitie 1 krve prolévač v. prolévač tok krve med. nadměrné krvácení, zvl. krvotok n. krvácení z hemoroidů („krevné plutie“) božie krev ap. relig. víno proměněné při eucharistii; meton. přijímání pod obojí na krev čí (jednat) na něčí účet, na něčí náklady píti krev v. píti 1 dračie krev, draková krev bot. v. dračí, drakový 2. fig. čí zbavení života, smrt, usmrcení 3. fig. čí jaká („vysoká“ ap.), čeho (urozenosti) krev, původ člověka, rodová příslušnost, zvl. urozenost; fig. příbuzný, zvl. potomek, dítě ap. po krvi, krv́ú (o příbuzném) zvl. jur. pokrevní 4. fig. čí jaká krev, lidská povaha n. podstata 5. fig. člověk, osoba 6. tělní tekutina, zvl. jako základ konstitučně-povahového typu črná krev v. črný 10 čistá krev, horká krev krev tvořící základ sangvinického konstitučně-povahového typu („pravokrev“) kalná krev tekutina tvořící základ melancholického konstitučně-povahového typu vodná krev, vlažná krev hlenovitá tekutina tvořící základ flegmatického konstitučně-povahového typu žlučná krev žluč tvořící základ cholerického konstitučně-povahového typu („pěnohorka“) 7. jaká šťáva, tekutina získaná z rostlinných plodů Dolož. často za lat. livor ‚modřina; rána; otok‘ (Ex 21,25: BiblDrážď, MamVíd 124b aj.) – asi záměnou s liquor Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024). 
krev, krve, nov. -i, fem., Blut; stsl. krъvь sanguis, krъv- z býv. krū-, krų-. Podle pravidla jerového -r- v českých tvarech krv- je souhláska a na př. gen. krve je jednoslabičný; ale časem mění se tvary krve atp. ve dvouslabičné, se samohláskovým -r-. Ve shodě s tím bývá také předložka v době starší vokalizována, na př. ze-krve, později bez vokalizace, z-krve. — Svú krew prolil svD. 22; svú creu Kunh. 147b. Nás… crw vykúpil jest HomOp. 152a t. j. krv́ú. Všady krwiu kropiece cěstu ApŠ. 105 (t. j. krviú, jednoslab., ve verši 8slab.); svú krwiu mnoho dúš pokúpi t. 100 (též). — Či sem kdy komu povolil, aby kto pro ň svú krew prolil? AlxBM. 8, 13. Až skrzě jich (nepřátel) štíty zlaté železná kopie proskočie | a z jich srdce krwe utočie AlxV. 1517 (krve, 1slab., ve verši 8slab.); kda jest tomu býti, jakž bych já… | svého vraha krwy utočil t. 171 (krvi, též). Ande bradaticě, hrále | we krwi jakžto vodě kalé AlxB. 3, 18 (krvi, též). (Měsíc) pobledě, | vňuž by krwu sě oblil v(šady) AlxH. 10, 22 (krv́ú, též). — krew kozlovú sanguinem ŽWittb. 49, 13; nehledajě krywe jich sanguinem t. 9, 13, krwi jich ŽKap. tamt.; k prolití kyrwe ŽWittb. 13, 3, ku prolitiú krwi ŽKlem. tamt.; pomsta krewe ultio sanguinis ŽWittb. 78, 10, pomsta krwi ŽKlem. tamt.; ze kirwe zbitých de cruore ŽWittb. Deut. 42; který užitek w kirwy méj in sanguine meo t. 29, 10, u méj krwi ŽKlem. tamt., we kyrwy mé ŽPas. tamt.; opojiu střěly mé krwyu sanguine ŽKlem. Deut. 42; mužie krwij otchylte sě ote mne viri sanguinum ŽKlem. 138, 19, mužie kirwy ŽTruh. tamt.; s mužmi krwi sanguinum ŽKlem. 25, 9; země w kirwiech in sanguinibus ŽWittb. 105, 38, w krwech ŽKlem. tamt., we krwich ŽKap. tamt. We krwech in sanguinibus Ol. Mich. 3, 10; we kwi (sic) in sanguine t. Ezech. 23, 35; we krwy Mus Gen. 37, 1, w krwi Kladr. tamt.; z krwe EvSeitst. Jan. 1, 13, ot krwe t. Mat. 23, 25; kteřížto ne ze krwi ani z vóle těla…, ale z boha narodili sú sě non ex sanguinibus Kladr. Jan. 1, 13; we krwi Pernšt. Ezech. 16, 6, we krwech t. Mich. 3, 10, ſe krwi t. Isa. 9, 5, ze krwi lidských t. Hab. 2, 17. — Jemše jej (Amazonky Cyra) w krwy utopily DalC 10. — Aby přišla na vy wſſyczka kirw EvBočk. Mat. 23, 25. Vítaj, drahá kyrwy božie! Admont. 2 (verš 8slab., kyrwy 2slab.). — Krápě tvé svaté krwie Kruml. 330a (-i- škrabáno). Budu krwie potřebovati sanguinem Lit. 2. Reg. 4, 11. Puščadlem krwye nepúščejí Mill. 114a; aby země krwie královskéj nepila t. 54a. — Ty (nemocné), ješto krwí chrkají Rhas. 131. (Krev draková) spomáhá těm, ješto krwí pickají aneb blijí t. 27. — Žena, jížto Ježíš od sedmileté krwi uzdravil Pass. 380, krev, krvotok. — krew sanguis Prešp. 442, BohFl. 406 a j.; krew cruor Prešp. 1250; — černá krew melancholia BohFl. 407, črná krev = melancholie, melancholik; (člověk) jest nazván czerna krew ċesky, a řecky melancholicus LékA. 25a; horký otok… stává se neb od krve neb od žlučné krve, ale studený z vodné krve a tvrdost z černé krve SalErb. 54. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|