krevní adj.
k krev
1. (o mstiteli) (ve funkci gen.) krve
2. jur. (o příbuzném) pokrevní
3. pokrevněpříbuzenský, (ve funkci gen.) pokrevní příbuznosti
4. (o konstitučně-povahovém typu) sangvinický, „dobrokrevný“ (sr. ESSČ s. v. „krevník, -a“ 3)
Nelze vždy odlišit od krevný
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
krevní, adj., hrdelní, Blut-, Halsgerichts-. — krewnij písař ten má přes celý den před šatlavú seděti, aby atd. Pr. pr. 250, krevní písař (zapisoval výpovědi mučených při právě útrpném WintObr. 2, 755). — Srov. krevný.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krevný, -ní krevní, adj. z krev, Blut-, Bluts-. — Sanguineus to slove krewny LékA. 25a, krevný, blutreich. — (Súd) mezi vrahem a krewnym inter percussorem et propinquum sanguinis Ol. Num. 35, 24, krevný, pokrevní příbuzný, blutsverwandt. — Vina krewna reatus sanguinis Ol. Deut. 21, 8, Mus. tamt., krevná vina, Blutschuld, Bluttat; bojieše sě súdu krewneho učiniti sanguine iudicium facere metuebat Mus. 2. Mach. 14, 18, krevný súd; — krewna rána Comest. 57b; krewny mstitel ultor sanguinis Ol. Jos. 20, 5. — Od mužóv krewnych de viris sanguinum ŽPod. 58, 3, od mužů vražedlných Br. tamt., muž krevný, vražedlný; vyndi ven, muži krewny! egredere vir sanguinum! Lit. 2. Reg. 16, 7, muži krewny Ol. tamt.; Semej Davida mužě krewneho nazýval Kruml. 49b; — na miestě krewnem sanguinis Ol. Lev. 14, 19. — Jaspis všeliký plaw krewny stavuje ChirB. 293a, krevný plav, Blutfluss; ten kámen krewnij plaw stavuje RVodň. 162a; vyplývanie krewne fluxus sanguinis Mus. Lev. 15, 19, krevné vyplývanie. — krewna letora ApatFr. 27a, sanguinická. — Vezmi červeného kostivalu a krewneho kamene Chir. 110a, krevný kámen, Blutstein, hæmatites Vel. Jg.; (vezmi) krev drakovú a krewny kamen Chir. 56b. — Tormentilla krewne korzeni RVodň. 45b, krevné kořenie. — Srov. krevní.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krevný, krevní adj. krevnatý; zpodst. m. pokrevně příbuzný; krevná vina vražda; muž krevný schopný vraždy, vrah; krevný súd hrdelní
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.