|
|
|
krevný adj. k krev 1. (ve funkci gen.) krve; (o barvě) rudý, sytě červený, krvavý; (o penězích ap.) vyplacený za prolití krve („krev“ 2) ap.; (o ději) krevní, prováděný za použití krve 2. krevný písař jur. hrdelní písař (sr. ESSČ s. v. „krevní“ 2) 3. krevné, -ého n. dávka odváděná z poráženého dobytka 4. (o příbuzném) pokrevní; zpodst. pokrevní příbuzný 5. krevnatý 6. krevný, obsahující krev 7. (o konstitučně-povahovém typu) sangvinický, „dobrokrevný“ (sr. ESSČ s. v. „krevník, -a“ 3) 8. krevní, tvořený krví krevné nežtovicě med. hemoroidy (sr. StčS s. v. „nežtovicě“ 2) 9. krvavý, naplněný n. potřísněný krví 10. krvavý, dychtící po krvi, mající vražedné sklony 11. trpící krvotokem 12. krevný kámen miner. kámen barvy krve: (A) kámen připomínající tvarem kapky krve, jaspis (?); (B) kámen zastavující krvácení, hematit 13. krevné kořenie med. bylina zastavující krvácení, snad mochna (Potentilla L.) Nelze vždy odlišit od krevní Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
krevný, -ní krevní, adj. z krev, Blut-, Bluts-. — Sanguineus to slove krewny LékA. 25a, krevný, blutreich. — (Súd) mezi vrahem a krewnym inter percussorem et propinquum sanguinis Ol. Num. 35, 24, krevný, pokrevní příbuzný, blutsverwandt. — Vina krewna reatus sanguinis Ol. Deut. 21, 8, Mus. tamt., krevná vina, Blutschuld, Bluttat; bojieše sě súdu krewneho učiniti sanguine iudicium facere metuebat Mus. 2. Mach. 14, 18, krevný súd; — krewna rána Comest. 57b; krewny mstitel ultor sanguinis Ol. Jos. 20, 5. — Od mužóv krewnych de viris sanguinum ŽPod. 58, 3, od mužů vražedlných Br. tamt., muž krevný, vražedlný; vyndi ven, muži krewny! egredere vir sanguinum! Lit. 2. Reg. 16, 7, muži krewny Ol. tamt.; Semej Davida mužě krewneho nazýval Kruml. 49b; — na miestě krewnem sanguinis Ol. Lev. 14, 19. — Jaspis všeliký plaw krewny stavuje ChirB. 293a, krevný plav, Blutfluss; ten kámen krewnij plaw stavuje RVodň. 162a; vyplývanie krewne fluxus sanguinis Mus. Lev. 15, 19, krevné vyplývanie. — krewna letora ApatFr. 27a, sanguinická. — Vezmi červeného kostivalu a krewneho kamene Chir. 110a, krevný kámen, Blutstein, hæmatites Vel. Jg.; (vezmi) krev drakovú a krewny kamen Chir. 56b. — Tormentilla krewne korzeni RVodň. 45b, krevné kořenie. — Srov. krevní. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krevný, krevní adj. krevnatý; zpodst. m. pokrevně příbuzný; krevná vina vražda; muž krevný schopný vraždy, vrah; krevný súd hrdelní Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
krevný adj. = pokrevní příbuzný; — muž krevný = vražedný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|