|
|
|
jmenovitý adj. k jmě 1. jmenovitý, výslovně (jmenovitě) určený (stanovený, uvedený), určitý 2. kde (v spisu) uvedený, řečený, zmíněný; (o osobě) jmenovaný 3. proslulý, věhlasný, pověstný, v čem znamenitý 4. (o slově) určitý, přesný; „jmenovitými slovy“ jmenovitě 5. jak jmenovaný, pojmenovaný, naz(ý)vaný Dolož. též menovitý Sr. nejmenovitý, jmenitý, jmenovaný, jmenovatý, hlasitý, věhlasný Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
jmenovitý, men- menovitý, adj., zejména určený, určitý, namentlich, bestimmt: když sem měl dáti penieze gmenowyte a nedal ODub. 35; když by kto své ženě věnoval summu gmenowytu t. 101; by jim obilé měřené vydáno bylo gmenowitym číslem KázLeg. 13a; (mamelik, dvořan) musí určený a gmenowity počet lidí a koní chovati Lobk. 172b; do času gmenowiteho VšehK. 115a; měl jemu penieze dáti chvíli menowytu a nedal ODub. 25; aby kupci pánuov Benátčan po všech zemiech do určeného času a do gmenowitych let obchody své vésti mohli Lobk. 36a; uprázdniece se od světských prací as a k menowytym hodóm některým Štít. uč. 122a. — Mající (slavné) jméno, slavný, berühmt. Aby (chrám) po všech krajinách gmenowity byl ut nominetur Pr. 1. Par. 22, 5, Br. tamt.: słovautný. Snad jest gmenowity onen Arsenius křesťanský mudřec Kruml. 445a. — gmenowiti wodce v čeledech svých nominati duces Kladr. 1. Par. 5, 24, gmenowitij vuodce Pr. tamt.; Br. tamt.: słovautní knížata. — gmenowite vsedače na koně nominatos ascensores Pernšt. Ezech. 23, 23; Br. tamt.: słovautné všecky jezdící na koních — (Abisai) bieše mezi třmi naygmenowitieyẛi nominatissimus Kladr. 1. Par. 11, 20. (Řekové, v Turecku) měst mají mnoho, mezi nimiž zwlaſſtie a naygmenowytieyſſi jsú… inter quas (civitates) praecipuae sunt Mill. 10b. Co jesti mužuov slavných cierkve a gmenowitych! ChelčPost. 100a. Srov. jmenovaný, jmenovatý a jmenitý. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jmenovitý adj. určitý, určený: jmenovitým číslem v určeném množství; slavný, znamenitý, proslavený: po všěch krajinách jmenovitý byl Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jmenovitý adj. = určitý, vynikající, slovutný; — jmenovitý den = určitá lhůta Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|