jmě, jmene, někdy mene (odsutím), neutr., jméno, Name; stsl. imę, psl. jьmę. Z pův. ņ-mēn, kdež -mēn je kmenotvorná přípona a ņ- oslabený kořen (proti en- v stprus. emmes m. en-mes, no- v lat. nomen a got. namō, nō- v skr. nāma, onoa ōno- v ř. όvo-µα, άν-ώνυ-µoς); z ņ- je psl. ьn-, z ņ-mēn tedy ьn-mę a z toho dále j-ьn-mę, jьm-mę, jьmę, srov. Bartholomae v Bezzenbergrových Beitr. 17, 132, Brugm. I, 189, t. II, 556. — Podle plur. jmena atd. vyvíjí se vedle jmě také sing. jmeno, a z toho dále meno: někteří řiekají »jmě«, druzí »jmeno« a třetí »meno« HusE. 1, 320; srov. jmeno. — gmye tvé nomen ŽWittb. 5, 12 a j.; dobré gmíe PilD. 25; tvé gme HomOp. 152a; gme tvé nomen ŽKlem. 79, 19 (-me m. -mě), gme PulkR. 3a, t. 28b a j. gmene tvého nominis ŽWittb. 78, 6, ymene tvého t. 44, 18 a j.; gmeny tvého nominis ŽKlem. 44, 18, t. 51, 11, t. 60, 6, t. 73, 7; ač sme zapomněli gmeny boha našeho t. 43, 21; pamětiv sem byl gmie tvého t. 118, 55 (chybně); — gmeny tvému nomini tuo ŽKlem. 53, 8, t. 60, 9, t. 98, 3; přineste chvalu gmeny jeho t. 28, 2; slaviti budu gmeny hospodinovu psallam nomini Domini t. 7, 18; weygmeny svatém t. 32, 21; we ymeny božiem t. 123, 8; weigme tvém t. 53, 3 (chybně); — v ŽKlem. několikrát dat. lok. sing. zvratnou analogií jmeniu m. jmeni: gmenyu tvému t. 17, 50, gmenyu svatému t. 102, 1, weygmenyu tvém 43, 6, weigmenyu tvém 62, 5, weigmenyu svatém 104 a j.; — ze dvú gmenu Mand. 37b; — ani pomněti budu gmen jich memor ero nominum ŽKlem. 15, 4. — Dievku, gmenem Annu LMar. 17, jmenem, nomine. Diechu jemu (otci Kateřininu) Kostus gmenem; to gmye držal takým kmenem, ež jedno město Nikozia… slulo, pro ňež Kostus byl nazvaný Kat. v. 23. Pak-li (póvod) opověděl gmenem, kto mu škodu učinil Rožmb. 227, jmenem, jmenuje škůdce. A má král na své hlavě korunu nésti gmenem o vánocích a o velicě noci Brig. 107, jmenem, zejména, zvláště; a gmenem ť troji věc přikazuji BrigF. 24b; písmo obecně praví a gmenem sv. Jan Štít. uč. 42b (písmo vůbec, a zejména sv. Jan). — Země, jiešto Charvati jest gmye DalC. 2, jest komu jmě, jmenuje se (jméno samo je při tom v nominativě — nominativ jmenovací —, a rovněž tak ve rčeních následujících); lech, jemužto gmye bieše Čech tamt.; tomu komorníku Podiven gmye bieše t. 27; tomu (lovci) gmye Lork bieše t. 54; jednéj (ženě) bylo gmye Ada a druhéj Sella Mus. Gen. 4, 19; Fares jednomu gmie bieše AlxB. 3, 31 ; bude ť gmye jemu Jan Pass. 276; — Zachariáš s svú hospodyní, jiejžto gmye Elizabet t. 276 (bieše vynecháno); — gmye mé jest Margareta Pass. 317, jest mé jmě, jmenuji se; — tu svého diela (stavění věže babylonské) ostachu a druh ot druha sě brachu…, ty sobě osobichu země, jakž i dnes jmá každá své gmye DalC. 1, jmieti své jmě, jmenovati se; — ta knieni sobě gmie Božena jmieše DalH. 41, jmieti sobě jmě, jmenovati se; dievka jmieše čtrnácte let, Maria gmye sobě jmieše Hrad. 61a; přěd Mělníkem hrad bieše, ten sobě Pšov gmye jmějieše DalC. 25; jeden dobrý ostal bieše, sobě jmě Ctirad gmyeſſe t. 13; — pověz mi, kak ti dějú pravé gmie Mast. 5, dieti komu jmě, říkati komu jménem, jmenovati jej; téj vsi gmye Chotún dějí Hrad. 1b; Čech… vybra sě z země, jiejž diechu Charvati gmye DalC. 2; dějí ť jemu gmye Tomáš LegVít. 49b; dceru, jiejžto vzděješ gmie Maria Krist. 4a, vzdieti komu jmě, dáti mu jméno, pojmenovati jej; tu vzděno jest jemu gmie Jesus t. 22a; hospodyně tvá porodí tobě syna, jemužto gmye vzděješ Jan Pass. 275. — Nemoh (non potui) j’mu gmene zvěděti AlxV. 897, zvěděti komu jmě, jak se jmenuje. — Pak (pánové čeští) na velikú rozkoš sě otdachu, proto o dobrém meny nic netbachu DalC. 79, dobré jmě, dobrá pověst; tiem mene dobrého zbychu tamt.; lepše jest dobre gmye než mnohé bohatstvie nomen bonum Ol. Prov. 22, 1; ktož jej (heliotropia) nosí, má dobré gmije RVodň. 162b. — (Aby Alexander) poslednie mi čsti dohodil, jímž by své gmye výše vzplodil AlxM. 8, 7, své jmě vzploditi, proslaviti. — (Maria) oslavena nade všecka ženská gmena Kat. v. 59, = nade všecky ženy. Sibyla… bóh znala jsúci žena, a vy jmajíc miſterzſka gmena boha neumiete znáti t. 1821. Vzývali sú gmena svá nomina sua ŽKlem. 48, 12. — Všecko čiň we gmie jeho (boží) NRada 332, ve jmě, ve jméno, = ve jménu; vjeď sem we gmye boží GestaKl. 101; každý farář má své osadě kázati světiti toho svatého, we ymye kteréhož založen jest jeho kostel Štít. uč. 133a; we ymye sv. Petra Pulk. 63b. Tehdy Ježúš… vecě jiej: »Maria!«…; když Maria slyšě své jmě, že jie tako pozva we gmye…, poči inhed vláščí sladkost toho zvánie Hrad. 47b, ve jmě, jménem; koruna i země spadla na mě jednú we gmie Baw. 227. (Pokrščeni… v) Jesukrista gmeny svD. 63, ve jmeni, ve jménu; (apoštol) by rozpat na křížiu w toho-y gmeny, o ňemž kázal ApŠ. 140; weygmeny tvého syna Modl. 15a; we ymeny božiem in nomine ŽKlem. 123, 8. — Pozdrav ty (přátely) zegmene saluta amicos nominatim Koř. 3. Jan. 14, ze gména Br. tamt., ze jmene, ze jména; znaji tě ze gmene novi te ex nomine Ol. Ex. 33, 12, ze ymene Mus. tamt., ze jména Br. tamt.; ze gmene (propheta, qui voluerit loqui) in nomine meo Ol. Ex. 18, 20, ve jménu Br. tamt., ze jmene = ve jménu, jménem. Jenž zeymene byl věhlasný (Šalomoun) AlxV. 1, ze jmene, zvláště; Maria, slavná ze-ygmene! Vít. 83a a ML. 11b. — Počteni jsú po gmenech per nomina Ol. Num. 1, 22, po jmenech, podle jmen. — Má šest haléřóv pokuty jmě dáti Brikc. 16 (2), výraz ustrnulý, = jménem pokuty, jako pokutu; šest haléřóv gmie pokuty dáti Pr. pr. Jg.

jmě, jmene n. jméno: ze jmene byl věhlasný zvlášť, obzvlášť, svým jménem; jmenem o vánocích zejména; jest komu jmě jmenuje se; jmieti sobě jmě jmenovat se; vzdieti komu jmě dát mu jméno, pojmenovat ho; zvěděti komu jmě dovědět jeho jméno; dobré jmě dobrá pověst; své jmě výše vzploditi proslavit; vypravování: jmě o sv. Pavle

jmě (g. jmene), (j)meno, meno, jmeno n. = jméno; — z(e) jmene, ze jména = se jmenováním (osoby neb věci), (pod svým) jménem, zvláště, přesně; jménem = zvláště; ve jmě = jménem