|
|
|
jmenovaný adj. k jmenovati 1. jak jmenovaný, pojmenovaný, naz(ý)vaný 2. jmenovitý, určitý, výslovně (jmenovitě) určený (stanovený, uvedený) 3. zvl. v admin. konstrukci s odkazujícím určením „často“, „juž“, „napřěd“, „prvé“, „svrchu“ ap. uvedený, řečený, zmíněný; (o osobě) jmenovaný 4. proslulý, věhlasný, pověstný 5. gram. (o jménu) odvozený od jména, denominativní Dolož. též menovaný Sr. najmenovaný, otcojmenovaný, přědjmenovaný, pojmenovaný, jmenitý, jmenovatý, hlasitý, pověděný, věhlasný Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
jmenovaný, men- menovaný, adj., z part. jmenován, genannt: potka jej (Alexandra) syrský vévoda, Aretas bě menowany AlxV. 1548; dřéve menowane Rychn. — Druhdy ve významu pověstný, slavný, znamenitý, berühmt. Pan Plchta z Žirotína, ten menowany hrdina, mnoho škody učini v koních i v liudech Řískému DalC. 100, v překl. stněm.; der manhaft gesigir. (Čechové) tři tisiecě a dvě stě Němcóv menowaných zbichu t. 74, v překl. stněm.: nomhafter Deutschir. (Abisai) naygmenowanyeyſſi bieše z těch tří nominatissimus Ol. 1. Par. 11, 20 (k tomu ve v. násl.: inclytus). Bieše gmenowany v těch vlastech in omni illa regione nominatus Otc. 221b. Jeden bieše v klášteřě stařec menowany OtcB. 51b; jeho sestra bieše menowana božie služebnicě t. 57a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jmenovaný adj. jmenovaný; pověstný, slavný, věhlasný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jmenovaný adj. = slavný, proslulý; — jménem Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|