jmenovatý adj.
k jmenovati
1. (o dni ap.) jmenovitý, výslovně (u)stanovený, určený
2. (o osobě) proslulý, věhlasný, pověstný
Sr. jmenitý, jmenovaný, jmenovitý, hlasitý, věhlasný
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
jmenovatý, adj., mající (slavné) jméno, slavný, berühmt. — gmenowate jězdcě nominatos ascensores Ol. Ezech. 23, 23, Br. tamt.: słovautné. Srov. jmenovitý, jmenovaný.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jmenovatý adj. mající (slavné) jméno, slavný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jmenovatý adj. = proslulý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.