jmenitý adj.
k jmě
Sr. jmenovaný, jmenovatý, jmenovitý, hlasitý, věhlasný
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
jmenitý, adj., proslulý, namhaft. — Aby (chrám) po všech krajinách gmenyti byl ut nominetur Ol. 1. Par. 22, 5, Br.: aby byl znamenitý a słovautný; aby… gmenyty byl Lit. tamt., aby… jmeniti byl Hlah. tamt. (Mužie), jižto gmenyty biechu qui nomine vocabantur Mus. Num. 16, 2, Br. tamt.: mużí słovautní. — Adv. -tě jmenitě zejména: pastýř… ovec povolá gmenytie nominatim Lit. Jan. 10, 3, ze jména Br. tamt.; (David dvéřě chrámu) je gmenitie vyřekl nominatim Comest. 157b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jmenitý adj. proslulý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jmenitý adj. = proslulý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.