|
|
|
jmenovati, -uju, -uje ipf. k jmě 1. koho, co s doplňkem, jak pojmenovávat, nazývat; v osobním styku koho jak oslovovat; „jmenován býti“ jmenovat se 2. koho, co s doplňkem označovat za někoho n. za něco, nazývat někým n. něčím (nějakým) 3. koho, co jmenovat, vyslovovat (říkat, pronášet) jméno někoho n. něčeho; v osobním styku oslovovat jménem 4. co (jméno, slovo, text) vyslovovat, říkat; relig. (boží jméno) vzývat 5. koho, co uvádět, jmenovat, ve výčtu vyjmenovávat; koho jak (jmenovitě) uvádět někoho jménem, uvádět (říkat) něčí jméno; s větou obsahovou říkat 6. koho, co, s větou obsahovou komu určovat, (u)stanovovat, koho (svědka ap.) jmenovat 7. jur. co (majetek) komu k čemu úředně stanovit, jmenovitě přiřknout Často dolož. též menovati. Ve všech významech má mimo aktuální prézens platnost též slovesa dokonavého s příslušnými novočeskými dokonavými ekvivalenty (sr. obětovati, ortelovati). Sr. nazvati, nazývati, pojmenovati, praviti, vyjmenovati Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
jmenovati, men- menovati, -uju, -uješ, impftiv., nennen. — Třetie sieho světa strana Asia jest gmenowana AlxV. 599. (Dietě) bude gmenowano Emanuel Kat. v. 1932. By takýž byl českým králem, úfal bych v to, ž’ by za málem, leč buď Litva, leč Tateři, kakž sú menowany kteří, Besermené nebo Prusi… byli svých modl odstúpiece AlxB. 6, 17. Tuto gmenuy koho (chceš, v modlitbě) Kunh. 151b. Synem božím sě menuge se nominat Ol. Sap. 2, 13. Boha v jěšit neymenuyte Hrad. 95b. — Mužie, jěžto smy dřieve menowali memoravimus Lit. 2. Par. 28, 15. — Svatý Prokop smilova sě nad ní (nad slepou ženou), křížem svatým znamenajě a takáž slova gmenugie, ješto je sám syn boží pěl…, a jakž to brzo povědě, tak žena očima vzhledě Hrad. 13b slova jmenovati, říkati. — Srov. adj. jmenovaný. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jmenovati nedok.; — jmenovati sě = své jméno pověděti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|