1. jur. co ustanovovat (mimo aktuální préz. též ustanovit), vyhlašovat (vyhlásit) jako právně platné: hoc est iudicium tuum toť jest smyšlenie tvé, což s sám smyslil vel ortelowal VýklKruml 62b (3 Rg 20,40… quod ipse decrevisti: shodl BiblCard, ~Ol, shodil ~Lit, ustavil ~Pad, však si sám vydal soud o tom ~Praž); cožkolivěk pak proti již ustanovenému řádu našemu soudnému ortelowano nebo vyneseno bylo by PrávHorS 166b sententiatum; mají [kurfiřti] své volenie tu potvrditi s ortelem… Když to ortelowano bude, to jest ortelem děleno PrávSasD 391b georteylt wert; ║ klášter, opata… i jich lidi… ode všech… dávek… vyříkáme a ortelujeme svobodné, prázdné a vykúpené ArchČ 9,430 (1498) úředně prohlašujeme za svobodné

2. jur. (komu, k komu, za koho [ o straně]) právně rozhodovat, vynášet rozsudek (v něčí prospěch): za tu stranu ortelugicze, kterážto práva dobroděnie užívá širšieho PrávHorS 172b (k té straně ortelugijce ~K) pro ea parte sententiando; nesnadnějšie otázky na stolici papežskú buďte vzneseny…, komu bude ortelowano, toho se obojí [Rokycana a Hilarius] držme HilPřijA 84; ktož malé manství má, ten nemuož Ortelowati ani řečňovati PrávŠvábE 86b; ║ on [obžalovaný] potom nepřijde, tedy jemu ortelugi potem i jeho svědky vedlé práva Žilin 146b urteylt man ym rozhodnou o jeho sporu i o jeho svědcích

3. koho soudit (mimo aktuální préz. odsoudit) někoho, vynášet (vynést) rozsudek nad někým: odpověděl [bratr sťatého] Pražanuom, všem městóm… A to proto činil, aby mu ti vydáni byli, kteřížto jsú jeho bratra ortelowali LetKřižA 348; že jest otec jeho súzen i ortelován ArchČ 8,466 (1487); ║ Martin Duben řekl, že jest již o tu věc [tj. krádež]…s její první dcerú, s Mahdú, orteloval NaučBrn 60 měl soudní řízení uzavřené ortelem

4. jur. k komu [k vyšší instanci] odvolávat se, podávat námitky proti úřednímu rozhodnutí, rozsudku ap.: nemohl se jest [Jiří z Poděbrad] odvolati od tohoto papeže k budúciemu, neb k tomu, co nenie, nemóž býti ortelowano HilRožmb 33a. – Srov. ortel 3