|
|
|
chvátati, -aju, -á ipf. k chvátiti 1. odkud kam ap. chvátat, pospíchat, spěšně se pohybovat 2. s inf. ap. chvátat, spěchat něco udělat ap. 3. k čemu (stavu ap.), na co, do čeho, s inf., aby… pospíchat do něčeho, hnát se do něčeho, usilovat o něco 4. čím, ojed. s čím (činností ap.) chvátat s něčím, spěchat s něčím 5. kým (člověkem) pospíchat na někoho, pobízet někoho ke spěchu 6. v přechodníku ve funkci adverbia s inf., aby… s chvatem, v chvatu, spěšně 7. k čemu (chování, stavu) oddat se něčemu, dychtivě se zaměřit na něco; (nežádoucímu) propadnout čemu 8. co rychle chytat, za co prudce uchopovat něco 9. co jak (bezprávně) uchvacovat, (království ap.) násilně zabírat, (zboží ap.) loupit Sr. chvátati sě, pospiešiti, chytiti, chopiti, lapati Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 15. 5. 2024). 
chvátati, -aju, -áš, později také -cu, -ceš, impftiv.; souvisí s chyt-, chytrý, chytiti atd., srov. chvátiti. — Spěchati, eilen. Čstný muž chwata preč AlxBM. 2, 18, laxis properabat habenis Gualth. 6, 488. Oldřich… zastřěliti jelen chtieše, jenž přěd ním nedaleko tečieše nevelmi… chwatagie Hrad. 6a. (Lazebník) tě chwatagie uřěže t. 134a. Mámy chwataty k učiščení Modl. 66a. Poď a chwatai na svatbu syna božieho Kruml. 335b. chwatay k věčnému żivotu NRada 1514. chwatayu časové festinant ŽWittb. Deut. 35, chwatagi časové ŽPod. tamt. chwataſſe lid festinavit Ol. Jos. 4, 10. On chwataſſe vyběhnúti acceleravit t. 2. Par. 26, 20. chwatachu účastnu býti Lit. 2. 4, 14. Budete jiesti chwatagíce festinanter Ol. Ex. 12, 11. Někteří pójdú někam a chwatagícz, a druzí atd. ŠtítBud. 172. chwatati valde agitare, ser eylen Diefb., festino chwatam Veleš. — Chytati, fassen, greifen, rauben. Král upustiv za rohy počě za ocas chwataty DalC. 92, srov.: upustiec za rohy nesnadno j’ lapati za ocas Štít. uč. 125a, jakž kto rohóv sě nechváti, za ocas neroď lapati Vít. 82a. Násilníci chwatagi je (královstvie božie) rapiunt Koř. Mat. 11, 12. (Lakomí) zboží chwatagi ChelčP. 174a; chwatagie kak moha sbožie Jid. 120. Dal jest je (bůh židy) v ruce chwatagících diripientium Kladr. Súdc. 2, 14. — Vlk chwaczy lupus rapax Mus. Gen. 49, 27, m. chvátající (?) — ch. sě chvátati sě čeho: chwaczete ſe toho šeredného příbytka KázLeg. 32a; Geometria jest pátá (panna), té sě všecka miera chwata Vít. 6a Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chvátati, -aju, -áš ned. chvátat, spěchat; ubíhat: chvátajú časové; uchvacovat chytat, popadat: upustiv za rohy, počě za ocas chvátati; loupit: lakomí zboží chvátají; (kým) nutit koho do spěchu; — chvátati sě (čeho) chápat se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chvátati nedok. = popadati, chápati, chytati, uchvacovati, loupiti; chvátati sbožie = sháněti jmění; — chvátati sě něčeho = chápati se něčeho; chvátati sě běhu = dávati se do běhu Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|