|
|
|
chvátiti, -cu, -tí pf., též ipf. 1. koho chopit se, popadnout 2. (o dravém, nebezpečném) koho uchvátit, ukořistit 3. co uchopit myslí, pochopit 4. co kam s chvatem naložit, rychle nandat 5. ipf. čím co spěšně klást něco za něco 6. ipf. s inf. chvátat, spěchat něco udělat Sr. chvátati, chvátiti sě. K dvojímu vidu sr. I. Němec, Práce z historické jazykovědy, Praha 2009, s. 265 Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
chvátiti, -cu, -tíš, pftiv.; souvisí s chyt-, chytrý, chytiti atd., srov. chvátati. – Greifen, fassen: ať nikdy nechwaty ne rapiat ŽWittb. 49, 22; starý (bezzubý) pes… zajíce chwátiti nemohl Ezop. 45a; (pes) chwatil po tom stínu toho masa RešSir. 26lb. Učedlníci nebyli snažni chwatyty božích slov ROl. 77a. — ch. sě chvátiti sě koho, čeho, chopiti se: (sledník) chwatyw sě (stopy) jelenie tiehne sě p(o nie) neleně AlxH. 9, 27, za to AlxV. 2316: stopy sě jelenie chopye; tiusíc sě jich řebřie chwaty AlxV. 2040; (žena, matka) inhed sě svatého Klimenta oběma rukama chwaty Pass. 290; oba (synové) sě své matky chwatyſta t. 291; chtiechu sě jeho chwatyty t. 292; otec… chwatil sě jemu hrdla Krist. 66b, panna sě mu hrdla chwati TandZ. 178a. (Kněz židovský) nosidl sě chwatyl a inhed mu ruce uschle ML. 25a; tu sě jie (Marie) jiné Marijě chwatychu t. 97a. Amasa nechwatyl se meče Joabova non observavit gladium Lit. 2. Reg. 20, 10, nechwatyl sě mečě Ol. tamt. I chváti ſie všech bázeň HusPost. 162a; pro bazeň nesmie dále státi, bázlivý se běhu chwati Baw. 104. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chvátiti, -cu, -tíš dok. chytit, lapnout, chňapnout; uchvátit, uloupit; — chvátiti sě (koho, čeho) chopit se, uchopit Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chvatiti, chvátiti nedok. = chvátati, spěchati; dok. uchvátiti, chopiti se; — chvátiti sě koho = pojmouti, jmouti koho, chopiti se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|