|
|
|
běl, -i f. dolož. též běl, -a/-u m. k bielý 1. bílá barva, bílé zbarvení 2. bílá barva, bílé barvivo, běloba 3. bílá mouka, běl (arch.), bělka (arch.) 4. rozdrcené obilí 5. druh obilí produkující bílou mouku 6. jaký (vepřový) tuk bílé barvy, sádlo, špek 7. alba, dlouhé bílé roucho 8. ojed. dřeň, velmi světlý vnitřek rostlinného stonku (?) 9. ojed. vaječný bílek (?) 10. ojed. houba s velice světlou nohou n. kloboukem (?) Ve významech ,vaječný bílek‘ a ,houba‘ dolož. jen u Klareta Sr. bělina¹, bielek a spojení bělná múka s. v. bělný Autor: Kateřina Rysová, Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
běl, -a, -u, masc., weisses Mehl, Semmelmehl: (obět) rovně byela olejem bude pokropena aeque simila Ol. Lev. 2, 7. Srov. běl fem. — Příjm.: Bel ipse quintus Reg. II, ca. 1143, Byel (Mikšík) TomZ. st d. 212; k tomu fem.: Bielowa UrbE. 293. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
běl, -i, fem., mouka, bílá mouka; bílek; tuk; Mehl, Semmelmehl, Eizweiss, Fett; stsl. bêlъ albor. — biel far Prešp. 1693, byel též Rozk. 2541; byel nezbitá far Ol. Ex. 9, 32; desátú čiest bieli similae Ol. Ex. 29, 40, t. Num. 5, 15, z bieli pšeničné similae t. Ex. 29, 2, olejě i bieli similae Koř. Zjěv. 18, 13; byel pinguedo frumenti Diefb.; nakrmil jě z byely obilé adipe frumenti Hod. 9a (žalm 147, 14); ženy skropují biel, aby činily mazance conspergunt adipem Pernšt. Jer. 7, 18; z biely čistéj Comest. 69a. — byel albugium (bílek) Prešp. 443, Rozk. 878, Nom. 70a. — Rozpustiž weprzowu biel nowú LékA. 44a. — Vzal jest Daniel smuolu a byel picem et adipem et coxit Pror. Dan. 14, 26; obět z twe bieli Lit. Sir. 38, 11; vezmi libru biely Chir. 38a. — byel *albo Prešp. 842 (v kap. de fragis et boletis), Rozk. 1560. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
běl, -a, -u m. i -i f. bílá mouka Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
běl m. i f. = bílá mouka Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|