bielek, -lka/-lku m.
k bielý
Dolož. též jako vl. jm. osob. Bielek
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
bielek, -lka, -lku, masc., bílek, Eiweiss, albumen; albugo. Vezmi verbenu a ztluc ji s bielkem wagecznym Chir. 280a; byelek albugo Prešp. 203, BohFl. 114, Vocab. 175a. — Příjm. Belek NekrP., Belco miles Reg. II, 1279, Bielek (Jacobus) TomZ. 1400 st. d 229; Mikuláš Bielek KolB. 6a (1502).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².