bělný adj.
k bielý
1. (o látce ap.) bílý, vybělený, mající bílou barvu
2. (o závoji ap.) bílý, vyrobený z bílé látky
3. (o chlebu ap.) bílý, upečený z bílé mouky („běli“)
4. bělná múka bílá mouka, „běl“, „bělina¹“
Autor: Kateřina Rysová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
bělný, adj., bílý, s látky bílé, aus weissem Stoff: šlojieř bielny bawlny neb hedwabny HusPost. 111b; provázky lnyenymi bielnymi funibus byssinis Ol. Esth. 1, 6. — Z běli: dva bochence byelna LegVít. 50b; bielnu obět sacrificium similae Ol. Lev. 7, 9, Kladr. tamt., byelnu obět Mus. tamt. — Bělná múka: pět měr múky bielne polentae Lit. 1. Reg. 25, 18, múky byelne Ol. tamt.; bielnu muku similaginem Ol. Mach. 1, 8, múku bielnu Comest. 137b; vezmi ječnú múku anebo byelnu Chir. 255a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bělný adj. bílý, z bílé látky: šlojieř bělný; z „běli“ (v. t.): múka bělná; dva bochence bělná
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bělný adj. = z bílé látky, z bílého plátna
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.