bielý, adj.,
bílý, weiss; psl. bêlъ. Nejedna (paní) svých slez unoři a lomieci byele rucě
AlxV. 1892, lomiece byele rucě
AlxH. 5, 1; s jejie byele šíjě
AlxV. 1877; — byely chléb
Mast. 287; rúcho byele stola byssina
Mus. Gen. 41, 42, byele rúcho
AnsOp. 8,
Alb. 42b, byele rúcho femorale
BohFl. 528; jakož od bijeloſty bude něco bijelee slúti
Štít. ř. 48a; bijele pivo
Pr. pr. 256, calta bijela
t. 258, korúhev bijelu
t. 228, štít bijely
t. 257, lev bijely
t. 256; svěc bijelaych
Lobk. 35a; pak-li jest okolek (rány) byel a tenek
LékB. 17lb; (tělo) jako sniežek bielo
Hrad. 22a; (havrani) donidž sú ješťe mládi a sú byely
AlbC. 34b. Umyješ mě a budu sněha bielegy super nivem dealbabor
ŽWittb. 50, 9; bielegi než snieh budeš
Pass. 469. (Líčci) ktviechu v-byele
Kat. v. 2308. —
bielý den, biel den a
adv. bieledně v. den. —
bielý potok, bielá višně, bielé plátno atp. v. potok,
višně,
plátno atd. —
Jm. místní: in Bielem
DeskDE. —
Jm. řeky: Bela Reg. IV, 1337. — V
příjmeních: Matěj
Bielý Běl. 1447; Jan byela hlawa z Porešína
Poř. 1444 (50); Venceslaus Biele piwo
TomZ. 1425 st 190; Katherina Biela rzit
t. 1445 m 44.