bělina | ESSČ |
Bělina | GbSlov |

bělina¹, -y f.

k běl

bílá mouka

V pl. dolož. též jako vl. jm. místní Běliny

Autor: Kateřina Rysová

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).

 


bělina² v. bylina

Autor: Kateřina Rysová

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).

 


bylina, -y f.

dolož. též bělina², -y f.

k býl, býlé

1. bylina, rostlina s měkkým stonkem, opak dřeviny

bylina neužitečná bibl. bylina s tuhými n. pichlavými, zvl. jehlicovitými listy (?), vřesna (?)

židovská bylina v. židovský

2. travina, opak obilí

3. ve funkci kolektiva bylinný porost („bylinie“)

4. nadzemní část rostliny, zvl. stonek

5. bylina valchářóv, bylina pradlcová fabr. louh, užívaný při bělení látek (chápán jako rostlinný produkt)

K 1: ad bylina neužitečná sr. neužitečný 1

Autor: Petr Nejedlý

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).

 


Bělina v. Bielina.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).