blektati, -cu, -ce ipf.
sr. bleknúti
1. vydávat zvuk připomínající psí štěkání
2. blekotat, breptat, tlachat, rychle, planě n. nesrozumitelně mluvit, co čím, jak překotně, nesrozumitelně říkat
Sr. blachnúti, bláboliti, bleknúti, blentovati, blésti, blučěti, tlachati, tlampati aj.
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 23. 4. 2024).
blektati, -cu, -ceš, impftiv., štěkati, žvastati, belfern, schwatzen. (Ti lidé) nemluví, ale vyjí a bleczkczy (sic) Mill. 61a. Když to Jidáš blektaſſe Nikod. 98b. Kto blece (m. blekce) sám se chvále Postavy (Výb. I.) 959. Takoví tak blekczycze nic neuprosí ChelčP. 13la. blektati balbutire MamV.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blektati, -kcu, -kceš ned. blekotat; štěkat; tlachat, žvanit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
blektati nedok. = žvastati, štěkati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.