blučěti, -ču, -čí ipf.
vydávat temný, hučivý, bučivý zvuk, přen. tlachat, žvanit, rychle, planě n. nesrozumitelně mluvit
Ojed. doklad užitý v rýmu, nelze vyloučit podobu blčěti
Sr. blektati
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
blučěti, -ču, -číš, impftiv., plappern, maulen: (sup) by byl viece bluczal, tož král kynu, aby mlčal NRada 775.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blučěti, -ču, -číš ned. žvanit, planě mluvit, odmlouvat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.