blésti, bladu, blede ipf.
sr. stsl. blęsti
1. blekotat, blábolit, žvanit, tlachat, rychle, planě n. nesrozumitelně mluvit, co, čím, jak překotně, nesrozumitelně říkat
2. ojed. zajíkat se, koktat
K 2: za lat. titubare
Sr. blektati
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
blésti, *bladu, bledeš, tlachati, faseln; stl. blęsti errare, delirare. — Hřivec vece (Hovorovi, an maje oběšen býti dlouho se modlil): kmošku, neroď tolik bleſty DalC. 34. Vlk poče blesti Baw. 38. Co bledeſs? Hod. 83b. Jížto (řečí) jako ze sna bledeš Tkadl. 44b; nebled řečí svú impt. tamt. 17b. Jezu Kriste, daj, aby smysl jich (mistrův) zhlúpěl, jakž by všickni bledly a svéj křivdy nedovedli, ale stáli němi jsúce (modlí se Kateřina před hádáním s mistry pohanskými) Kat. v. 1584. Slova řéci neumějíc jedno ž’ bledete prokysle (pravi Kateřina mistrům) t. v. 2146.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blésti, *bladu, bledeš ned. tlachat, žvanit, bleptat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
blésti (1. sg. bledu) nedok. = nesmyslně mluviti, tlachati, žvaniti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.