bleknúti, -nu, -ne pf.
sr. blektati
1. (o zvířeti) vydat zvuk znějící jako „ble“
2. (o člověku) co vybrebtnout, vyžbleptnout, unáhleně vyslovit
Sr. blachnúti, blknúti
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
bleknúti, -nu, -neš, pftiv., bleknouti, blöken. — Vlk (mluvě k jehněti) takto bleċe aor. Baw. 39.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bleknúti, -nu, -neš (aor. blek, bleče) dok. zabečet, bleknout, zablekotat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bleknúti dok. = zabečeti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.