bláboliti, -ľu, -lí ipf.
1. blábolit, mluvit beze smyslu („blektati“)
2. (o davu) hlučet, halasit
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
