má jednu, můž na ní přestati. Vidíte na oko, mnoho-li z mého cechu chodie k lékařom, aniž oni potřebují jakého líkarstvie, neb oni všecko napořád jedí, hrušky, houby, dýně, surové zelí, an kdy příde do krčmy, vobchází okolo kuchyně, ješto ho svědí hladem v břiše, ale bohatý přejeda se, druhého dne hladě se po břiše, an sobě touží jednak k lékaři, jednak do apatéky běží, vydávaje peníze za lékarstvie a žádaje spomoci.

Itemcizojazyčný text každý z našeho cechu, kto by cizie ženy více nemiloval než své, aby dal 10 liber vosku. A kto by každý den své ženy najmíň třikrát nezbil, daj 2 libry vosku. A žena také, kdy ji stepe muž, aby s ním najméň do téhodne nemluvila a na studeno mu jiesti dávala. Ale která by žena muže zbila, tenť nic nepropadne. Nebo kde muž stepe ženu, tutě byl anjel, a kde žena stepe muže, tutě byl čert.

Itemcizojazyčný text kteří máte dědinu a kdy vozíte s pole, abyšte všeho nesvozili, ale nechali některé kopy sena a několikú mandelu obilé a votavy, a to proto, že lidé vidúc řeknú: „Ale má těch potřeb dosti, an již nechává potřeb na poli, nemaje kam klásti obilé a votavy.“

Itemcizojazyčný text kteří ste z našeho cechu a sedíte mezi dobrými lidmi, mluvte všickni pojednú, ať žádný jeden druhého neposlouchá, a také nedajte žádnému mluviti, než sami mluvte, byť vás pak žádný neposlouchal. A také, kdy co mluvíte, by pak pravdu mluvili, vždy hleďte svú řeč klamem a lží zapečetiti. Nedaleko od nás přihodilo se, byl jeden z našeho cechu slyšel o jedné měšce, které byl před časem muž umřel, ale byla sobě jiného pojela, že vždy plakala, želejíc prvního. Ten jednoho času v kostele stál jest před stolicí té měšky, hledě ustavičně v strop nahoru. Ta paní se tomu divila, že tak vždycky v nebe hleděl, i když se lidi rozešli s kostela, mluvila jest k němu, tiežíc, proč by tak v strop hleděl. Odpověděl jest muž řka: „Neb sem tepruv z nebe přišel.“ Řekla jest k němu měška: „I kdy jsi z nebe, prosím tebe, znáš-li tam mého nebožčíka Erharta kramáře?“ Odpověděl ten mužík: „Znám, i co že Erhart kramář váš manžel byl?“ Řekla paní: „Bylť jest.“ Řekl jest k ní ten mužík: „An muoj vlastní tovařiš, řídko který den, abychme spolu nebyli v krčmě.“ Měštka řekla: „Kterak se má, prosím tebe?“ Odpověděl mužík: „Jáť poviem pravdu. Nemáť se velmi dobře, neb sukni ztrhanú má, třevíce děravé, že mu