jej kamením až do smrti. I řekl jeden k druhému: „Nu, najedúc se a napijíc a naberúc peněz, ponesem domův.“ A tak než jsú právě počeli jiesti, že sú oba dva hned pro prudkost jedu náhle zemřeli. I přišlo jest na řeč a proroctvie toho nábožného pústeníka, že je byla smrt. A ještě podnes komu se stejště na světě býti, vem 20 neb 40 zlatých, ať jen někdo uzří, i diž na cestu, tudíž tě smrt potká. A protož já vám radím jako svým bratrom, nemívajte jich mnoho, aniž jich chovajte.
Itemcizojazyčný text toto abyšte věděli, má-li kto jaký peníze, aby nedělal nic, leč prvé ty hotové utratí. Pakli by kto nemohl jich tak brzo utratiti, ale jdi mezi hráče a prohraj je, ano tak dobře je prohrati, jako marně utratiti. Mně se to, Buoh zná, přihodilo. Měl sem nevážných zlatých 40 i nemohl sem jich odbyti. Jednoho času opiv se prohral sem je všecky úplně. Já, prohrav je, i řekl sem k hráčom: „Však žádný váhy nemá,“ nadav se, že mi je zas vrátí, a oni pověděli: „Nedbáme za to, neb my s vážkami na hru nechodíme.“ Na těch zlatých já nic víc neměl než to, že sem je úplně provedl, a sic za ně nechtěli hotovejch dáti jen po dvou a po čtyřiceti groších. Pozorujtež, milí bratřie, které jest lípe, mnoho-li jmieti, čili nic. Vidíte, který má mnoho, že nemá žádného odpočinutie, ani od lidí, ani na své mysli. Bohatého tudieš udělají konšelem nebo nějakým ouředníkem, ten ve dne má dost činiti s pány a s lidmi, a v noci pak leže myslí, aby svému úřadu dost učinil, a tak nemuož usnúti, ale obracuje se sem i tam, zítra opět přídú jiní, aby šel kšaftu dělat, v svátek aby počty dělal, v pondělí aby na meze šel, v úterý aby do Prahy jel, v středu k pánu, ve čtvrtek aby na berni seděl, v pátek aby někoho s někým mieřil, v sobotu, maje do lázny jíti, tu opět pro obecní potřebu nebude moci, a tak žádného odpočinutí v svátek jako v pátek. Ale my, vejdúc do krčmy, na nic se nestaráme, než tu sme veseli a spíváme, žádný nám nekáže na rathaus, leč pro dluh, ani k počtu, ani nikam. Než tu hledíme, kdy hospodář s svú hospodyní jie, jestli co komu poskyte. Nenie-li to veliká láska mezi námi, že tak velikú přízen máme, že bohatý toho nikdy neučiní, aby co sám snědl, ale pro to jiných na to pobízí a o to se s nimi rozdělí? Ale skúpý ten, nedá-li nám, ale musí pro hanbu.