kteréž[7]číslo strany rukopisuto bití, když se Ezop rozhněval (že mu toho líto bylo), řekl k šafáři: Proč tepeš tak přílišně tohoto pacholka beze vší viny a jednom nás vždycky každý den svým bitím na smrt odsuzuješ a sám nic neděláš? Takliž jsi se proti nám velmi zatvrdil, čili co jiného v tom jest? Však aby věděl, že se chci o to přičiniti, aby pán náš o tom zvěděl a tomu vyrozuměl. Když pak ten šafář, jménem Zenás, to od něho uslyšel, velmi se řeči Ezopově podivil, že by jemu slova odporná a neposlušná mluvil, a takto pomyslil sám u sebe: Já to musím předjíti a se vystříhati, aby mne zlosyn ten ku pánu neomluvil a neobtěžoval, takže bych já z toho úřadu zsazen a ztisknut byl. A tak ihned šafář, vsedna na kůň, jel ku pánu do města a takto jej pozdravil: Zdráv buď, pane. Kteréhož se pán hned zase optal, odkud by tak spěšně přijel. Odpověděl Zenas pánu[p]pánu] Panu: Pane, nový a neslýchaný div stal se nedávno na tvém poli. Řekl pán: I jaký pak? Zdali která koňská mátě neb herka zmetala, čili který strom ovotce před časem vynesl, aneb jaký pak se div stal? Odpověděl Zenas: Nic toho, pane, není, ale zlobivý a zlotrovaný náš Ezop počal prostranně mluviti. Řekl k tomu pán[q]pán] Pan: To jest [8]číslo strany rukopisudobré a šťastné znamení, tuť není žádný div. Odpověděl šafář: Zdá mi se nová věc a divná. Řekl k němu pán: Není neslýchaná, neb často vídáme, že mnoho lidí, když se rozhněvají, pro hněv mluviti nemohou, a když je hněv pomine, že dobře a prostranně všeckny věci[r]věci] wěcý mluvívají. K tomu přičinil Zenas: Pane, mluví velmi dobře, i mně laje, i tebe potupnými slovy haní, k tomu ani bohův, ani bohyní nectí, ani nešanuje, a což největší zlé jest, velmi hanebně laje. Tu teprvá pán hněvem jsa pohnut, řekl k šafáři: Zeno, jeď domů a učiň s nim, jak se tobě kolivěk líbí, zbí ho, prodej ho, darmo dej ho, já ho tobě mocně dávám a na toho jistotu teď tobě toto psaní dávám. Když pak Zenas zase domův přijel, řekl k Ezopovi: Nu již jsi v moci[s]moci] Mocý mé a pán mi tebe mocně dal, a protož, že jsi zlotrovaný plískač a žváč, chci já tě prodati. A ihned přišel kupec do dvoru, kterýž několik služebníkův byl sobě koupil, a tu chtěl také koně způsobiti pro ty služebníky, aby domů do Efezu jel. Když pak Zenasa uhlídal, s kterýmžto známost měl, pozdraviv ho, prosil, aby jemu koně pronajal. Tu mu Zenas odpověděl, že tu žádných koní ani za peníze, ani k nájmu nenajde, ale že by pacholka je[9]číslo strany rukopisudnoho