[5]číslo strany rukopisubojíce se aby jejich[h]jejich] gegjch smluvení pronešeno a prozrazeno nebylo. Ale však proto, když žaludek nechutenstvím pro teplost vody nespůsoben byl, vyvrhli fíky s vodou ven. Když pak pán tu lest uhlídal, obrátil se k nim a řekl: Pročež jste klamali na toho, kterýž neumí mluviti? I rozkázal s nich šaty svléci a zjevně přede všemi mrskati, řka k nim[i]nim] njm: Kdož na druhého lstivě co skládá, chtě ho v nětco zlého uvesti, sám sobě zle dělá, prvé než se naděje, a těch takových tak má kůže okrášlená býti, jako těchto jest. Druhý den potom jel pán zase do města. A v ten čas, když Ezop na poli kopal, přišel k němu kněz bohyně nazvané Isis, kterýž byl zbloudil z cesty k městu běžící, táže se ho a prose, aby ho zase na cestu k městu přivedl, a kudy by jíti měl, ukázal. Ezop přívětivě se k němu měl, a pojav ho za ruku, pod jeden strom fíkový přivedl. Tu pak ho posadiv, předložil před něho chléb, olej a bukvice, pobízeje ho, aby jedl. A došed k studnici, vody navážil, aby mu píti dal, potom pojav ho za ruku, na cestu dovedl. Když se pak to stalo, kněz ten pozdvíhl k nebi rukou svých, prose za Ezopa jakožto za toho, od kterého štědře i také přívětivě přijat a od něho nakrmen i napojen byl.

Ezop pak šel zase na pole a když veliké horko bylo, lehl do chládku pod jeden strom, jakž obyčej měl, a tu usnul. Tu se jemu za to pohodlí, jak tomu knězi učinil, ukázala bohyně Isis a vysoce ho moudrostí[j]moudrostí] Maudroſti i ostrostí[k]ostrostí] oſtroſti jazyka obdařila. K tomu také vtipem rozličných, neslýchaných rozprávek k vymyšlení, jakožto od toho, kterýž ji dobrotivě, s pokorou a s přívětivostí[l]přívětivostí] Přjwětiwoſti do hospody přijal. Ezop procítiv sám[m]sám] ſam s sebou mluvil, řka: Nepospal-li jsem já tu přesladce a k tomu mi se převelmi milý a veselý sen zdál a přes to ještě beze vší překažky mluvím a nezajíkám se jako kdy prvé. I jmenoval sobě: Kopáč, motyka, nosatec, vůl, osel, kráva, vůz, kratce, pole, pluh. Pod přísahou jmenuji každou věc, jak která má býti jmenovaná, ale od kohož jsem já v tak krátkém[n]krátkém] kratkém času takové milosti došel? Rozpomínám se na tu přívětivost[o]přívětivost] Přiwětiwoſt, kterouž jsem vždycky k hostem měl, a zvláště pak abych ty přijímal, kteříž boží jsou. Neb jistě, kdož jiným dobře činí, ten také dobrého v mysli své naděje. A tak Ezop vzal zase motyku do ruky a předce kopal jako i prvé a pracoval.

Když se pak zase šafář na pole vrátil, tu jednoho pacholka velice upral. Pro kteréž[7]číslo strany rukopisuto