[3]číslo strany rukopisuhned rozkázal služebníku svému Agapetovi, aby[b]aby] áby ty fíky vzal a je schoval, až by on z lázně přišel. I trefilo se, že Ezop té chvíle z pole domů přišel, jakož každého dne ten obyčej měl, aby sobě chléba vzal. Agapetus pak, kterémuž ty fíky poručené byly, když jich[c]jich] gjch koštoval, od nich[d]nich] njch dva snědl a řekl tovaryši svému: Kdybych se pána nebál, všecky bych ty fíky snědl, tak, že bych žádného nezůstavil. Dí k němu tovaryš jeho: Odpustíš-li mi s sebou jísti, já vím cestu, že tě pro ně nic zlého nepotká. Tedy Agapetus zeptal se, jak by to mohlo býti, a on odpověděl: Když pán z lázně přijde, tehdy řci k němu takto: O pane, jakž Ezop s pole přišel, ihned všecky vaše fíky snědl. A když Ezop se pro zajíkání tak na rychlost nebude moci vymluviti, bude bit a my sobě těmi fíky dobře povolíme a pochutnáme. A když se již na tom ustanovili a svolili, jedouce ty fíky jeden po druhém, říkali[e]říkali] řjkuli: O nebohý Ezope, běda tvým plecům. A tak všecky ty fíky snědli. Když pak pán z lázně vrátil se, kázal sobě ty fíky přinesti. Řekl mu Agapetus: Pane milý, když Ezop dnes s pole pro chléb sobě přišel, a nalezši pivnici otevřenou, všed do ní, beze všeho rozumu ty fíky snědl. Uslyšav to pán a hněvem se velice pohnuv, hned Ezopa roz[4]číslo strany rukopisukázal zavolati. A když přišel, řekl pán k němu: Nešlechetný služebníče, takliž mne jsi se vostejchal, žes směl fíky, kteréž mi byly do sklepu aneb do pivnice schovali, pojésti[f]pojésti] pogeſti. I lekl se Ezop těch slov, až se zatřásl. A když se pro nespůsobnost jazyka svého vymluviti nemohl, pomyslil sám při sobě, jak by ta věc sama v sobě se stala. I obrátil se k těm, kteříž ho před pánem z těch fíkův vinili. Když pak pán jeho rozkázal šaty s něho svléci a metlami ho mrskati, upadl pánu před nohy a jakž mnoho promluviti mohl, žádal pána, aby maličko prodlil, dokavadž by on své neviny neukázal.

A ihned, jak mu se toho propůjčilo, přinesl vody teplé, kteráž pro potřebu v kuchyni u ohně stála, a naliv ji do medenice, velmi se jí[g]jí] gi napil. A po malé chvíli prsty vstrčiv v usta svá, vrátil ji zase z žaludka svého, a to nic jiného než pouhou vodu, kterouž vypil, neb byl Ezop ještě nic ten den nejedl, kromě té vody, kterouž pil. A tu prosil pána, aby těm žalobníkům též tu vodu rozkázal píti. Pán vida rozumnou žádost jeho, rozkázal jim také tu teplou vodu píti. Po které, když se jim nechutnilo, rukama oust přidržovali, prsty do hrdla vstrčiti jsouce přinuceni, sem i tam v ustech je skrývali,