střiebrnú mám.“ Jemužto svatý Řehoř vece: „Když jiného nemáš co dáti, dajž jemu tu mísu ve jméno pána Jezukrista.“ Tehdy ten chudý, vzem tu mísu, vesele pryč zašel. A potom se jemu skoro ukázal v anjelské tváři, z téj mísy jemu děkuje. Jednoho také času řeka římská Tiberis tak se velmi rozvodnila, že se přes zed římskú přelévajíc, domy mnohé v Římě zrušila a zkazila. V tu hodinu množstvie veliké haduov, plovúce po řece, se zaměstnali a velmi veliký smrad v Římě od nich byl, takže veliký mor na lidi přišel a nemoci a neduhové velicí byli, hlízy od povětří toho na lidech naskakováchu a náhlú smrtí mřeli. Tehdy svatý Pelagius papež učinil procesí, aby to milý pán buoh ráčil staviti. A v té procesí umřel svatý Pelagius sám padesátý. A když jim umřel pastýř, a nemohúce dlúho býti bez pastýře, všechna obec volili svatého Řehoře, aby byl najvyšším biskupem. Tehda sv. Řehoř, ačkoli nerad, v ten svatý úřad se uvázal, svolav všechny lidi, kázal, aby s velikým náboženstvím šli po procesí, a zjednal, aby každý stav zvláště šel, kněží a žáci sami, mniši sami, mnišky samy, manželé sami, vdovy samy, panny samy, manželé sami. A tak zjednav, i šli k matce božie, ješto slove anjelský hrad, modléce se a prosiece, aby milý pán buoh ráčil staviti tu ránu. A svatý Řehoř