poddal. Duostojně také sv. Mikuláš pohřeben. Neb v jeho hrobě, jakož čtem, v jeho hlavách bieše studnice, jenž olejem ščedře tekla, a v nohách studnice, jenž vodú tekla, a pak hrob ten jest byl z drahého kamenie udělaný na znamenie jeho veliké čistoty a milosrdenstvie jeho a rozmnoženie milosti božie. Milosrdnost jeho ta se na tom shledala, neb jedné chvíle někteří marináři na moři a na vodách obchodu svého hlediece, byli jsú u velikém nebezpečenství na moři, takže lodí s nimi chtěla potonúti, i budú volati k sv. Mikuláši nábožně, pomoci jeho žádajíce řkúce takto: „Svatý Mikuláši, sluho boží, jestliže ty věci v pravdě tak jsú, jakož o tobě slýcháme, prosímeť, ukaž to také dnes nad námi, abychom i my to tak na sobě shledali.“ Tehda ihned k jejich prozbě a volání zjeví se jim hned poctivý člověk, k svatému Mikuláši podobný, i die jim {takto}meziřádkový přípisek soudobou rukou řka: „Teď sem, jakož ste mne volali.“ A ihned přestalo búření na moři, že se bezpečně přivezli k břehu. Pak posledně a ostatně milý sv. Mikuláš duostojně po své smrti do nebe přijat, nebál se diábluov ani protivenství jejich, neb anjely svaté stráže měl při svém skončení. Jakož čteme, že prosil pána boha, když by umříti chtěl, aby anjely svaté k němu poslal, jakož se to i stalo. Tu pak viděv je, vzdal milému bohu svú duši, anjelé svatí přijemše ji,