IV. Po literách[v]literách] literach č, ř, ž, j, l, š, ť, ň, ď píše se tenké[w]tenké] tenke i neb í krátké, kdy jest vyřknutí zkrátka[x]zkrátka] zkratka, dluhé, kdy jest vyřknutí zdlouha.
č čich, čistotný, číhám
ř říkaji, příčina
ž život, požívají
j jistě, jisti, jistý
l liliový lístek
š šíška, široká, polepšivší
ť[y]ť] t utíká[z]utíká] utíka, proťivenství
ň panovňíče, učiniš
ď ďítky, rodičův, vidí
t, n, d, in scriptione non accentuantur, quiacizojazyčný text tenké[aa]tenké] tenke í naturam pronunc. ostendit.cizojazyčný text
V. Po b, d, f, m, n, p, t píše se točené y bez čárky[ab]čárky] čarky, kdy jest vyřknutí zhruba, a zdlouha klade se čárkované[ac]čárkované] čarkowané ý.
bylina, býtnost. Někdy tenké bič, bída.
dým, dychaní –, naposledy
fýsyka, fylec
myš, mívá[ad]mívá] mýwa, místo, mistrné
odporný, myšpule
pysk, pýro, pilný
tykev, týčka
Observ.cizojazyčný text Kdy se tedy po dotčených literách[ae]literách] literach, zvlášť[af]zvlášť] zwlaſſť po b, m, p, někdy klade i neb í, tedy se to děje[ag]děje] dege z vyřknutí a z měkčení liter předcházejících[ah]předcházejících] předchazegycých. e. g.cizojazyčný text
Pivo sme pili, pak sme se bili. Tence zkrátka[ai]zkrátka] zkratka.
[5v]číslo strany rukopisuTrpím bídu pro mírnost a víru. Tence zdluha. Měly by se psáti[aj]psáti] pſati pyvo, ale vyřknutí velí psáti[ak]psáti] pſati pivo.
VI. Po literách[al]literách] literach c, h, k, l, r, s, z píše se y bez čárky.
cytron, cyvka, hyzdení
kyselost, kyje, lysý
ryba rychlá, syn sylný
zysk, zymy[am]zymy] zymi, zyvaní.
VII. Substantivacizojazyčný text mající artikul toto skonávající se na -í přes celou Declinací, tož -í mají, jestli nepředchází[an]nepředchází] nepředchazy v tejže poslední sylabě některá[ao]některá] některa z liter c, h, k, l, r, s, z.
Toto kázaní, pokání, čtení.
Napomenutí.
1. Čechové takových slov Substantivorum, Nominativum, Genitivumcizojazyčný text a Accusativum singularemcizojazyčný text vynášejí[ap]vynášejí] wynaſſegj na -é místo -í: veselí, veselé. Heb. I/3.
2. Participiacizojazyčný text skonávající se na -v, -ší, -ši mají na konci -i. Ale mají-li artikul toto, klade se na konci dluhé tenké í.
Chytiv, chytivši, toto chytivší.
3. Participiacizojazyčný text skonávající se na -ín, -ína, -íno vždycky to -í drží – odín. Ale Adjectivacizojazyčný text na -in mají -i – babin.
4. Participiacizojazyčný text ne -e – vstávaje – mění-li se na -ic, vstávajic, malé -i mají.