Již se počíná o Apollónovi

Byl v řečské[a]řečské] recſke zemi jeden král, jemužto jmeno bieše Antiochus. V té zemi jména toho lidí mnoho bylo, ale tohoto mezi jiný[207r]číslo strany rukopisumi Písmo viece slavieše po jeho činy veliké. A protož sú jeho nazvali Velikým Antiochem, nebo ne pro jeho zaslúženie k Bohu, Bohem byl obdařen dary velikými, že bieše ten král líce krásného, vzróstu lepého, smysla múdrého a hlahola, vzezřenie jasného, srdce udatného a ke všemu skutku rytierskému dospěšného, tak že vyjev vojensky z své země, za sedm let[b]let] leth se domóv nevrátiv, královstvie rozličného sobě dobývaje. A když sobě podrobi částku světa velikú, navráti se do své země i ustavi město tvrdé a bohaté, jemužto od svého jména da jméno Antiochia. V tom městě sedieše dvorem král i s svú královú, neb také Pánem Bohem nebeským vysoce bieše obdařena krású, lepotú, sličnú výmluvú a nade všecko čistým životem a věrným srdcem. Ta jmějieše dcerku s králem svým převelmi pěknú a krásnú, v řečském[c]řečském] recſkem národě jie rovně nebylo, by kraší byla i sličnější. Ta králová, ostavivši královi v srdci žalost, s světa snide. A všemi dary [207v]číslo strany rukopisudcerku Bohem obdařenú po sobě ostavi, nebo v ní přirozenie nebylo v ničemž obmeškáno, jediné to, že ji bylo smrtedlnú[d]smrtedlnú] ſmrtedlne učinilo. A poplakav král i utěšil se. I rozesla posly tajně ve vše dvory kniežecie, která by byla k dřevní královně podobna. Poslové hledáchu i navrátichu se řkúce královi, že k dřevní královně nic podobného nenalezli. Posla druhé i třetie posly, ani ti co podobného k dřevnie královně nenalezli. I poče velmi túžiti, a tiem se jemu obnovi smrt králové, a z té túhy upade jemu v srdce dcery jeho krása. I poče svú dceru milovati. Ta milost, kterak byla tajná, ale však se tajiti dlúho nemože. Tak král svú dceru milova, netoliko slovy, ale také nesličnými skutky. Dcera králova to uznamenavši, i vece králi: „Smysla dosti máš, pomni, že s mi otec. A to vždy měj na mysli, žeť sem dietě tvé.“ Král jí odpovědě: „Zapomenul sem, by ty mi byla dcera. Ale myslím vždy v srdci a mám to na mysli, aby ty mi ženú byla.“ Dcera jemu odpovědě: „Nežli bych tvú ženú by[208r]číslo strany rukopisula,