Zpráva a obrana sirotkóv nemá býti dlužníkóm dopuštěna
Po smrti jednoho sedláka bohatého jiný, jenž pravieše, že by jemu dluhem byl vinovat, žádal jest ustavičně, aby jemu byla poručena zpráva neb obrana dětí a statku jich. Nalezeno jest bylo súdem, že taková prosba jakožto podezřená nemá býti dopuštěna, nebo nenie bezpečno, aby který z těch, jenž má zbožie zavázané sobě toho umrlého, aby byl dopuštěn poručníkem býti. Také ač by kto mlčal sprvu počátku o dluhu a potom učiněn by byl zprávce nebo vladař statku a dětí, slušně od žaloby padne {zhyne}meziřádkový přípisek mladší rukou, kterúž potom proti sirotkóm a let nedošlým činiti bude.
Statek sirotčí nemá na lichvu dán býti
Opět nenie potřebie statkem sirotčím lichviti, ale opatrně složiti a schovati, nežli lichvy žádaje také hlavních peněz býti zbavenú. Muož však poručník jinak kupčiti, ač však otec sirotkú kupčil jest neb zvykl jest kupčiti.
{Kteréžkoli}meziřádkový přípisek mladší rukou Ženy také mohú žalovati na poručníky
Poručníci a zprávce sirotkóv a zboží prosili sú přísežných, aby potresktali některých žen, jenž často z netbanlivosti a neužitečného vladařstvie statkóv jich vieře poručených je štrafovali sú. I tázali sú přísežní, byla li by ta prosba spravedlivá, čili by k ženské řeči měli otázku učiniti z netbalstvie zprávcóv.
O kteréžto věci konečně zuostáno jest, že jakož přísežní milují, aby po jich smrti o zboží a dětech jich dobře se dálo, též s pilností mají předemřených zboží a děti opatřiti, protož i ženy mají býti dopuštěny k žalobě na zprávce z netbalstvie, jenž potřebú milostivú hnuti jsúce, o to stojí, jako mátě, bába, sestra neb osoba bližnie. A také byla li by která {blízká}meziřádkový přípisek mladší rukou žena jiná, jížto rychtář a přísežní snažnú milostivost by znamenali, mají ji