Čtvrté. Co se termínu a času dotčeného lidu válečného rozpuštění dotýče, řídíme a chceme, aby Španělové, Italiánové a Burgundové hned, jakž jim od bratra našeho tato smlouva oznámena bude, od těch všech zemí, zámkův, měst a zavřené pevnosti, kteréž jsou koli v držení měli, obzvláštně pak město Antorf i zámek ve dvadcíti dnech pořád zběhlých pouštěli. A potom po druhých dvadcíti dnech pořád zběhlých, nebo bude-li moci býti prvé, po zemích z Nydrlantu, a zvláště z knížetství Lucelburského, aby se odtud rozjíti povinni byli, k čemuž se bratr náš, pokudž možné, přičiniti má. Také se má v těch čtyřidcíti dnech dotčený lid válečný ovšem pokojně a náležitě chovati, a proti žádnému z poddaných naších a souseduov jich žádného šacuňku, nepřátelského vpádu, loupeže a jiných podobných moci provozovati nemá.

Páté. Co se německého lidu válečného dotýče, ten má dále oznámeným spůsobem, co se z těch zemí abcuku dotýče, se zachovati povinnen býti a s nimi, z stavy, se hned podlé vyměření patnáctého artikule o ostatní službu spočítati, a na vyrážce co kdo na to přijal, podlé náležitosti se spokojiti a urovnati mají.

Šesté. Chcem a řídíme, aby častojmenovaný lid náš válečný, jakéhožbykoli národu byl, po takovém abcuku všecku střelbu, viktualiu a monicionu, což by toho kde na zámcích, městech a zavřených pevnostech bylo, po sobě tu zanechali, a odtud ni[A4v]číslo strany rukopisučehéhož