[X]číslo strany rukopisunení, která dětem vůli a folk pouští, takové byly svatých mnohých manželky, taková i Abigail, která Nábala, muže svého ožralého, ne když ožralý byl, ale ráno, když vystřízlivěl, moudře trestala a napomínala.

Dále, ač ženy z přirození sou bázlivé a strašlivé, však že mnohým strastem a uzkostem sou poddané, pročež mnohé udatnosti a sílou od Boha byly poctěné, jako Debora, Judit, Jahel. Žen statečnost v obhájení měst za časté chválu obdržela. Judit město Betulí od obležení vysvobodila. Píše Livius (lib. 37), že město Lamia od M. Acilia obležené ženy silně bránily, kamení a zbraně mužům dodávajíce. V Harle[XI]číslo strany rukopisumu v Nydrlantů i ženy v čas nuzné potřeby pro vlast a náboženství statečně bojujíce, nepřátely zahnaly. Johanna, královna z Navarry, do ležení přijela, vojska, aby se stále měli a vlast hájili, napomínala a posilnila. Bohu jest jedna věc jak ve mnoze, tak v mále, jak skrze silné, tak i mdlé vítěziti. Bůh k vykonání dekrétů svých užívá svobodně nástrojů, jakých chce, někdy mužů, někdy žen. Jestliže muží nechtějí, tedy ženy boží dílo činí a skutky jeho hlásají. Mnohdykráte Bůh k skutkům svým vzáctných[j]vzáctných] wzáctným žen užil, aby muže moudrostí[k]moudrostí] maudroſti světskou se nadýmající zahanbil, (jako Dan. 5) k dání rady ženy užil, aby jak krále, tak i knížata, kte[XII]číslo strany rukopisuří jen světem zapáchali, potupil. Byli ještě matrony, mnohé matky chudých lidí dobročinné, milosrdné, které svou dobročinností[l]dobročinností] dobročinnoſti statky své rozhojnily. Nebo zboží skrz almužny, když se z víry dávají, se nezmenšuje, ale roste a rozmnožuje. Taková byla Placilla, C. Teodozia manželka, která i v špitálích chudým sloužila, a za Zákona starého vdova Sareptánská, žena[m]žena] Zěna Sunamitská, za nového Tabita. (Skut. 9). Hany hodné sou ženy skrbné, které netoliko samy nuzným nic nedají, ale i mužům brání a na ně se spouzejí.

Obzvláštní okrasa ženy jest pracovitost a pilnost, víceji ženu ruce ozdobují, které mozoly mají, nežli ty, které se od prstenů