Bůh své smrti rychlou a těžkou z světa snímá, že jim tu zle činí, ale prorok tuto svědčí, že jest to zvláštní důvod milosti boží, když je před nastávajícími ranami a uzkostmi vytrhovati a do bezpečenství přenášeti ráčí.

V. Bůh takové neštěstí přepouští pro napomenutí manželů, aby na manželky své a plod jejich na modlitbách svých vždycky pamatovali a za ně se věrně modlili. Jest věc bídná, když manželky věrné manželům umírají a jim po sobě malých a sirých dítek zanechávají.

Činí to Bůh i k výstraze, aby se všech hanebných hříchů varovali, skrze něž by manželky jejich sebe i nevinný plod svůj v nebezpečenství vydávaly. Stříci se mají, aby v domě lvové nebyli, je z umysla nermoutili, netrápili, neláli, nezlořečili, s nimi se nebili, prací nad možnost neobtěžovali, ale raději někdy nětco, zvlášť tehdáž, mímo oči a uší pustili. Kteří toho nečiní, potom s bolestí srdce toho litují, když se jim zle zdaří.

Činí to Bůh i pro napomenutí jiných všech lidí, aby těhotných žen šanovali, lehce jich nevážili, pro věc někdy špatnou s nimi se neškorpili, příkoří nečinili, ale raději lítost nad nimi měli, jim modlitbami pomocni byli. An hovádek nerozumných pro jejich plod šetříme, aby plod ten jejich na svět lidem k užitku přijíti mohl, mnohem víc žen těhotných, které drahé boží stvoření a obraz boží v životě svém nosí. Milosti hoden není, kterýž tu milosti nečiní.

VI. Pády takové a porody nešťastné a žalostivé Bůh dopouští, abychom se nimi všickni napomínali, že život náš a všech oudův naších zdraví jest pouhý dar boží, nebo kdyby Bůh svou radou, pomocí, svou zvláštní dobrotivostí nám přítomen nebyl, snadničko s jedním každým tak by se státi mohlo, aby při porodu aneb matka, neb děťátko, aneb to obé zahynulo. Dobře Sirach v kap. 50 nás napomíná, abychom Bohu díky činili, kterýž nás hned z života matky v živobytí choval a všemi dobrými věcmi dařil.