neodlúči. Tehda diábel, již jako jist jsa, jemu vecě: Ta moc, pro nižto k téj svatéj dievcě přistúpiti nesměji, jest moc svatého křížě. Neb jakžť brzo požehná sě, takť nad ní žádné moci nejmám. K tomu Cyprianus vecě: Tehda jakž já vizi a znamenaji, ukřižovaný jest věcší než ty. Tomu diábel odpovědě: Ovšem věcší jest než my všickni a ješče viece. Všěcky, ješto my přělstímy, on na věčné muky otsúdí. K tomu Cyprianus vecě: Když je to tak, tehda já mám s právem ukřižovanému slúžiti, abych u věčné muky neupadl. Jemužto diábel vecě: Přisáhls mi skrzě množstvie mé moci, skrzě něžto nikte křivě nepřisáhá, aby mne nikda neostával. K tomu Cyprianus otpovědě: Tě i všicku tvú moc potupně zamieci a tvých sě všěch diáblóv otpoviedaji a znamením spasitedlným svatého křížě sě tebe odžehnávaji. A jakžto Cyprianus vecě, tak diábel velmi sě zahanbiv, od něho vzplanuv, pryč zašel.
Tehda Cyprianus s velikým skrúšením sě odtad zdvih, šel k biskupu. Jehožto biskup uzřěv, za to majě, by proto přišel, aby svými čáry křesťanstvo u blud uvedl, promluvi k němu a řka: Měj na tom dosti, Cypriáne, jež mnoho sprostné lidi s pravé cěsty svuodíš! Ale obcě křesťanské přěmoci nemóžeš, neb tak jest silná moc Jezukristova, ež proti niej nikte svítěziti nemóže. K němužto Cyprián vecě: Jist sem tiem, ež jest nepřěmožená moc Jezukristova, a tak sem přišel, ež tebe proši, aby mě pokřstil. A když svatý křest
