ve dne i v noci přicházijě, v rozličné sě tváři proměňováše, večas v ženské a večas u ptačiej ukazováše. Avšakž když svatá Justina přěd duom vyzřieše, jinak ho neuzřieše, než v jeho přirozené tváři. Téhož času jejie druhý světský milovník, jenž ji milováše, Angladius, svými čáry u vrabcovú tvář sě proměniv, na okence jejie komory vletěl. Tu jakž jeho svatá dievka zazřěla, tak jeho ne u vrabcovéj, ale u přirozenéj tváři viděla. Tehda Angladius tak stojě na okenci, odtad ani skočiti ani kam utéci moha, velmi sobě zastýskáše, neb svých čáróv moc tu hodinu bieše ztratil. Ale svatá Justina, bojiec sě, aby doluov skočě nerozrazil, po řebří ho dolóv kázala svésti, aby jeho jako zlodějě jmúc nezahubili, vystřiehajíc jeho, aby přěstal od bláznového milovánie.
A když ve všem svém pokúšení uzřěl sě diábel přěmožen, vrátiv sě, postavil přěd Cypriánem. Jemužto Cyprián vecě: Vidíš li, ež jsi i ty přěmožen. Zač stojí všěcka moc hubená vašě, ež nemóžete jedné děvečky přěmoci, ale ona nad vámi, což jiej líbo, páše. A protož chci tomu, aby mi pověděl, čí mocí ona to činí, od koho li ona tu moc má! K tomu diábel vecě: Chceš li mi přisieci, jež u ní neostaneš, pronesuť, otkadť tu moc má. Jemužto Cyprián vecě: Pověz mi, skrzě koho mi kážeš přisieci! K tomu diábel vecě: Přisěž mi skrzě mé veliké moci, ež sě ode mne nikda neodlúčíš. K tomu Cyprián vecě: Přisáhajiť tobě skrzě tvú velikú moc, ež sě od tebe nikda
