děvicě silně pokušováše, opět sě jest svatým křížem užehnala a inhed diábel ot nie zplanuv, přěd Cyprianem sě postavil. Jemužto Cyprianus vecě: Kdež je ta dievka, k niejž sem tě byl poslal? K tomu diábel vecě: Již sě znaji, že jsem přěmožen. Ale kterým činem, toho praviti nesměji. Viděl sem při ní hrozná znamenie a inhed sem své všie moci zbyl. To Cyprianus uslyšav, toho diábla potupiv, zahnal a jiného mocného kniežěte diáblového k sobě přizavolal.
A když sě ten přěd ním postavil, promluvi k němu Cyprianus a řka: Pověz mi, kaká je vašě moc tak malá, jež jiej mladá děvečka odolati móže! K tomu diábel otpovědě: Uzříš večas, coť já nad ní spáši. Najprvéť na ni rozličné zimnicě přěpusti a k tobě jejie mysl mocně zajžhu. A tolik o ní choditi budu i toliko jiej viděnie nočnieho ukáži, ježť ji vždy z smysla vyvedu a u puolnoci přěd tebú postavi. To diábel pověděv, sě v tvář panenskú proměniv, k svatéj Justině přišed, vecě: Aj dievko šlechetná, toť k tobě jdu s tiem úmyslem, chtiec s tebú v čistotě na věky bydliti. Ale proši tebe, pověz mi prvé, která nají za to odplata od buoha bude. K tomu svatá Justina odpovědě: Za malá utrpenie veliká náma odplata příde. K tomu diábel vecě: Panno milá, pročež jest to buoh řekl tehdy, když člověka stvořil: Rostěte a ploďte sě a naplňte zemi. Strach mě jest velmi, budeva li v čistotě bydliti, budeva sě buožiemu přikázaní protiviti. Chtiec sobě odplaty dobyti,
