moji. Ps38,14 Odpusť mi, ať sě prochladím, dřieve než otejdu a viec nebudu. Chvála otci…
Kohož kolvěk David namlúval za své právo aneb pro božie právo, ten odpověděl jemu teprv po tomto žalmě.
Ps39,1 Ps39,2 Čekaje čekách hospodina i přizřěl ke mně. Ps39,3 I uslyšal prozby mé a vyvedl mě z jezera hubenstvie a z bláta hubeného. I postavil na opoce nohy mé a opravil chody mé. Ps39,4 I vpustil v usta má pěnie nové, piesen bohu našemu. Uzřie mnozí a vzbojie se i naději budú mieti v hospodinu. Ps39,5 Blažený muž, jehož jest jmě hospodinovo naděje jeho a nevzhlédl jest na ješitnost a na zabylstvie křivé. Ps39,6 Mnoho si učinil, hospodine bože mój, divóv tvých a myšlení tvému nenie, kto by byl podoben tobě. Zvěstovách i mluvil sem, rozmnoženi sú nad číslo. Ps39,7 Oběti i ofěře nerodil si, ale uši svrchoval si mně. Zdviž i za hřiech neprosil si, Ps39,8 tehdy řech: „Toť, jdu.“ Na hlavě knih psáno jest o mně, Ps39,9 abych činil vóli tvú, bože mój, chtěl sem a zákon tvój prostřed srdce mého. Ps39,10 Zvěstovach právo tvé ve sboru velikém, toť, rtoma mýma nezapovědě, hospodine, ty si viděl. Ps39,11 Milosrdie tvého neskryl sem v srdci mém, pravdu [tvú a]text doplněný editorem[386]tvú a] tuam et lat. spasenie tvé řekl sem. Neskrych milosti tvéj a pravdy tvéj od senma velikého. Ps39,12 Ale ty, hospodine, ne daleky čiň milosti tvé ote mne, milost tvá a pravda tvá veždy přijely sú mě. Ps39,13 Nebo oklíčilo mě zlé, jehož nenie čísla, popadly mě nespravedlnosti mé i nemohl sem, abych viděl. Rozplozeny sú nad vlasy hlavy méj a srdce mé opustilo mne. Ps39,14 Slib sě tobě, hospodine, zprosť mě, hospodine, ku pomoci méj přizři. Ps39,15 Ať pohaněni sú a nepoctěni sú spolu, již hledají duše méj, aby odjěli ji. Ať sě obrátie zasě i zastydí sě, kteří chtie mému zlému. Ps39,16 Ať nesú brzo hanbu svú, již řiekají mně: „Ale, ale!“ Ps39,17 Ať sě veselé a radují v tobě všickni hledači tebe, ať řiekají
