Lucidář, totiž knížka osvěcující a otvírající smysl, nebo co v jiných kníhách zatmělého jest, o počátku a stvoření všech věcí v nebi, na zemi a v oblacích a v moři, to Lucidář všechno vypravuje.
Vytištěná v Praze u Karla Jozefa Jaurnicha.
[22v]číslo strany rukopisuPředmluva
Bůh[a]Bůh] BUh, jenž jest a zůstává bez konce, onť náš počátek ráčí býti[b]býti] byti. Tuto pak knížku kdož slyší nebo čte, má znáti, kterak se o těchto věcech vypravuje. Neb jest učedlník prosil svého mistra, aby mu zjevil ty věci, které jsou v jiných knihách zatmělé, o nebi, o zemi, oblacích a vodách. Jak ty věci svůj běh mají a se řídí[c]řídí] rjdi, Pán Bůh nás rač naučiti, abychom mohli i pravdu poznati.
Tato pak knížka nazvaná jest Světlo, neb což jest v jinších kníhách skryto, to Lucidář vše vysvětluje. A také někteří mu říkají Zlato, nebo kdo jen čísti bude, ten mnoho moudrosti a vtipnosti z něho nabude.
Začátek Lucidáře
Mládenec otazuje se mistra svýho řka: „Kterak jest věřiti v Boha?“ Mistr: „Jest nám věřiti, že jest Pán Bůh jeden v Trojici. A ta Trojice svatá jest jen jedno pravé božství. Podobenství na slunci jest světlost[d]světlost] ſwetloſt, krása a horkost, a kde z těch tří[e]tří] tři věcí[f]věcí] wěcy jedna jest, tu jsou všecky. Také kdež jest Otec, tu jest Syn, kde je Syn, tu jest Duch svatý, kde jest Duch svatý, tu jest Syn i Otec.“
Mládenec: „Kdo nás stvořil?“ Mistr: „Bůh Otec, kteréžto stvoření Bohu Otci se připisuje a k tomu cíli[g]cíli] cyli nás stvořil, abychom v něj věřili, jej chválili, jemu sloužili, jej milovali, a tak do nebe přišli.“
Mládenec: „Kdo nás vykoupil od hříchu a od věčné pokuty vysvobodil?“ Mistr: „Druhá osoba v božství, Syn boží, Kristus Ježíš, vezmouc na se člověčenství a skrze Ducha svatého
