[4]číslo strany rukopisutu boží lichvu tak užitečnú a tak lehkú, a přichopiti se lichvy tak nepoctivé a tak těžké. Nepoctivé praví, neb lichevník netoliko před lidmi, ale také před bohem hanebný jest; škodlivé, neb i své duši i bližnímu ano i všemu obecnému dobrému škodí; a těžké, neb nic nad hřiech smrtedlný těžšího není, ješto všecku mysl zmámě k zemským věcem ji táhne. Jakož se při smrti lichevníkóm přihází, že mnohý neví, co sám jest, a k tomu náleží ono Jeremiáše proroka v 18. kapitole[9]kapitole: ka: V poslední čas budeť bláznový, neb tak žádost lakomá zklažňuje člověka, že sám sobě život odjímá. Augustýn svatý také v rozdílu 33., lichvu hanebnú a škodlivú znaje, žáka lichevníka světiti na kněžství brání a zapovídá řka: žák ovšem byl li by, že lichevník jest, přesvědčen, nemá hoden býti kněžství ani svěcen býti má. Pakli by, jsa knězem, přesvědčen byl, má z kněžského duostojenství ssazen býti. Ó milý Augustýne, ktož by pak v Čechách knězem zóstal? A v knihách Eclesiasticus[10]Eclesiasticus: Ecci v 33. kapitole[11]kapitole: ka, ktož zklamává chudého a utiskuje, jaký takový jest, duch svatý praví: chléb prý chudých život jich jest; ktož zklamá chudého, muž krve jest. K témuž také David v žaltáři mluví, že sú snědli Jákoba a město jeho zpustili. A Tullius: s[e]s] z škodou jiného svój zisk rozmnožovati jest více proti přirození nežli smrt, nežli chudoba, nežli bolest. A jinde týž Tullius praví, že přirození toho netrpí, abychom lúpeží jiných náš statek a zboží obraňovali. Od lítosti, zajisté Laktancius praví, lid slovemy, žádný tehdy člověkem není, kterýž lítosti nemá. Kterážto lítost neb milostivost grunfešt jiných všech jest ctností, jakož Cicero praví. A k té nás Kristus napomínaje mluví: buďtež přímilosrdní, jakož i otec váš nebeský milosrdný jest. Jistěť jest milosrdný, neb slunci svému na všecky vzcházeti a déšti pršeti velí. Jest lítostivý, neb všecky k němu se obracující hříšníky na milost přijímá, a těm, kteříž svým bližním z srdce svého provinění neb dluhy odpouště[5]číslo strany rukopisují