O čtvrtém

Předpovídaje Pán o znameních budoucích, rozličné úzkosti den soudný předjíti majících, přitom také napomíná, aby hlav svých pozdvihli, to jest, takových znamení dobře užívali. Abychom pak těch znamení dobře užívati mohli, máme se varovati předně zhovadilé bezpečnosti, z kteréžto mnozí lidé taková zázračná znamení za nic nemajíce, hněvu Božího se lekati a pokání činiti nedbají, jako onen lid židovský hlav svých nepozdvihoval k těm zázrakům, kteréž jim Pán Bůh před zkázou ukazovati ráčil. Máme se také varovati zoufalství takového, abychom se nedomnívali, že již Pán Buoh konečně beze všech vejmínek nás zahladiti umínil, beze všeho milosrdenství, nedbaje nic na naše pokání. Ale máme se těšiti jeho velikému milosrdenství, kteréž ještě panuje nad námi, a chce nám dobře učiniti, obrátíme-li se k němu. Protož nás k sobě volá a ponouká i slovem svým, i takovými zázraky. Máme se pak obrátiti k němu tímto spůsobem:

První, poznejme po nich jistý hněv Boží, na nás všecky a jednohokaždého býti vzbuzený, a toho se opravdově strachujme a aby se nás nedotekl, v skutku o to usilujme. Nebo ten hněv Boží má těžké skutky a hrozné metly, kteréž sobě na nás připravil, jakož dí prorok: Neobrátíte-li se, meč svůj navostřil a lučiště své natáhl a připravil je a v něm připravil nádoby smrti, střely své hořící učinil. Žalm 7. A opět