vděč[7]číslo strany rukopisunosti
všickni přísedící hosti,
Pánu [Boh]text doplněný editoremu[10]špatně čitelné děkovali
z toho, co jsou […]text doplněný editorem[11]nečitelné přijali.
Od jídla, také nápoje
chvály božské prospěvuje,
jak náleží při takových
sňátcích, svatebních veselích.
Potom pak kratochvíl měli,
jeden s druhým rozpravěli,
jsa všickni spolu veselí,
o žalosti nevěděli.
Aj, toť na pohlaví ženské
upadla, věřtež mi jistě,
podlaha s horní světnice,
kdež muži byli sedíce.
Ó, jaký křík, naříkání
sta[8]číslo strany rukopisulo se tu hnedky maní,
co činiti nevěděli,
žalostně n[a]text doplněný editorem[12]roztržený papír, na stránce jen „n-“ to hleděli.
Tu hned z ženského pohlaví
pojednou svůj konec vzaly
jednáct osob, pravím vskutku,
ach, nastojte toho smutku.
Ó, Bože, ó, Bože milý,
kterak v tu nešťastnou chvíli
žalostné bylo kvílení,
křík a ukrutné ječení.
Z toho tak nenadálého
pádu převelmi hrozného
smutně na retuňk volali,
pomoci sobě žádali.
Ach, jak patření[a]patření] patřénij žalostné,
slyšení kříku bolestné
bylo za[9]číslo strany rukopisujisté v tu chvíli
těm, kteříž jsou při tom byli.
Jak překrásné panny, pani
vzaly své bídné skonání,
čehož jsou se nenadály,
by takový konec vzaly.
Tu také hned toho času
při tom přenešťastném kvasu
cihelný krov se podvrátil,
ten žalosti neukrátil.
V velkém hurtu a bouchání
jako v přehrozném hřímání
koho jen koli zasáhl,
hnedky každého povalil.
Což když lidé uslyšeli,
velmi se toho zděsili,
co se činí, ne[10]číslo strany rukopisuvěděli,
přímo s křikem tam běželi.
Kdežto slyšeli křik hrozný,
což jest vše k víře podobný,
od žen, též také i děti,
čehož museli želeti.
Tu jich také devět mrtvých
vzali z toho místa zbitých,
kteřížto tu nenadále
zhynuli převelmi náhle.
Což ještě více oznámím,
s velkou žalosti vypravím,
nevěsta také konec tu
vzala v nešťastnou chvíli tu.
Kterouž našli samu třetí
tak přežalostně ležeti
s dvěma [11]číslo strany rukopisuměstskými dcerkami,
překrásnými družičkami.
Všechněch jich dvadceti bylo,
kteréž to stavení zbilo,
raněných pět a dvadceti
mužů, žen, tolikéž děti.
Mrtvé k hrobu provodili
a náležitě pohřbili
s pláčem, s velikou žalosti,
litujíce toho dosti.
Protož, ó, milý křesťané,
slyšíc o tom skutku Páně,
chtějme sobě příklad vzíti
a hleďme se polepšiti.
Nechtějme jiných souditi,
nevíme, co má přijíti
z nás na [12]číslo strany rukopisujednohokaždého,
jest v tom moc Boha samého.
On na věrné kříž dopouští,
však do konce neopouští,
potrestaje jich zde časně,
potom přijme v bydlo věčné.
Což na onoho svatého
Joba přetrpělivého,
jaké dopouštěl trápení
i rozličná pokušení.
Tím tolko chtěl ho zkusiti,
kterak to bude snášeti;
on snášel s trpělivosti,
čekal od Boha milosti.
Pozbyl statku, všeho[b]všeho] wſſého[13]„é“ – možná se jedná pouze o skvrnu na papíře jmění
i dítek, co v okamžení
