malého, ani kterého jiného člověka, než všelijaké přijímá, jenž k němu živou věrou jdou. Protož dí milý Pán Ježíš. Všeckno, jenž jde ke mně, nevyvrhu ven, totiž nižádného člověka z svaté obce nevyvrhu, jenž ke mně příjde živou věrou, jíž hřích, ďábla a svět přemáhá. Tenť jest počátek živé víry, a druhý život věčný. Protož dí svatý Pavel k Židům v XI. kapitole. Svatí skrze víru přemohli sou království, činili sou spravedlnost, dosáhli sou zaslíbení. Dí království, totiž mnohá, neb sou přemohli království ďábla, království hřícha a království světa. Činili sou spravedlivost, neb sou dali každému, co na něho sluší, Bohu dali víru živou, bližnímu dali lásku pravou a sobě utrpení, aby vzali život věčný. Jistě tiť sou měli pramen první provázka třípramenného, jimž se neodtrhl, až jsou z marnosti světa tohoto vytaženi

Druhý pramen: naděje

Druhý pramínek jest naděje, jenž jest jisté čekání budoucího blahoslavenství z daru Božího a z zasloužení z vlastního čekání. Znamenaj, že dí se jisté čekání, aby tím bylo odvrženo pochybenství, neb nižádný nemá pochybovati o svém spasení. A proto milý Pán Ježíš říkal jest. Doufej, synu, odpouštějí se hříchové tvoji. Dí se také čekání pro očité seznání, jehož zde pocestní nemají, ale budou míti, když blahoslavenství konečně dojdou. Dí se také budúcího blahoslavenství pro bázeň služebnou, že jest čekání budoucí psoty, aby jeho nezatratil. A nemá bázně synovské, aby, se boje Boha jako milého otce, hříchuov se varoval, ten čeká budoucí psoty. A jest užitečné tuto rozeznání mezi bázněmi. Neb jest některá bázeň dobrá, některá zlá a některá ani zlá, hříšná věc, ani dobrá, to věz ani ctnostná. Dobrá bázeň pravá jest bázeň