pochází z Boží štědrosti, z hojnosti, z zaslúžení a z okušení věčných věcí.
Rozdíl naděje a víry
Naděje má rozdíl od víry v tom, že jest jediné o budúcích věcech. Ale víra o minulých a o budoucích, neb věříme, že umřel jest Ježíš a že sedí na pravici otce a že přijde soudit. Ale nemáme naděje, by umřel, aby seděl, ale že přijde v soudný den a dá nám věčný život. Také naděje jest toliko o dobrých věcech. Ale víra o dobrých i o zlých, neb věříme, že zatracení bude zlým a spasení dobrým. Ale naději máme toliko, že spasení bude nám dobrým. Sjednává se také naděje s věrou v tom, že i víra i naděje jsou o věcech, jichž nevidíme. A z toho máš, že v nebeském království není naděje jako i víry, neb tam již svatí znají a vidí jistě, že to, což sú věřili a oufali, jako skrze zrcadlo a podobenství. Jako dí svatý Pavel. Také věz, že naděje dává potřebu. Protož dí sv. David. Oči všech v tě ufají, Pane, a ty dáváš jim pokrm v čas nuzný. Druhé od nouze pomáhá. Příklad na Zuzaně a na Danieli. Třetí v dobrém posiluje. Čtvrté mysli k Bohu pozdvihuje. Páté spasuje. Šesté od pohanění vysvobozuje. Protož, křesťane, měj naději živou, neb tu maje, nouze a hanby zbudeš, v dobrém posilen, k Bohu pozdvižen a do blahoslavenství uveden, jenž jest konec naděje najposlednější.
Třetí pramínek: o lásce
Třetí pramínek jest láska, jenž jest milování Boha nade všecky jiné věci a bližního jako se samého. Boha samého pro něho, že jest nesmírné dobré. A bližního pro Boha a v Bohu.