mlúvcě, -ě m.
k mluviti
čeho hlasatel, kdo něco sděluje; relig. (učení ap.) zvěstovatel
Sr. dvojmlúvcě, křivomlúvcě, mluvčí, mluvič, provolač, zlomlúvcě
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).