křivomlúvcě, -ě m.
k křivý a mluviti
kdo mluví křivě, nepravdivě, utrhačně, pomlouvač, utrhač ap.
Sr. křivdomluvný
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).