metla, -y f.
k mésti
1. metla, „prut¹“ 6, dřevěný n. kovový prut n. jejich svazek k bití; přen. čí (boží) vědomí povinnosti vůči někomu
2. ratolest, „prut¹“ 3, mladý výhon dřeviny; přen. kmen, východisko, zdroj něčeho
3. hůl, „prut¹“ 5, tyčovitý předmět užívaný k různým účelům (pohánění dobytka, magickým úkonům ap. )
4. žezlo, „prut¹“ 7, tyčovitý předmět jako odznak panovnické ap. moci
5. čeho (hříchu) trest, postih za něco
Sr. berla, bodlák, hól, chvostišče, jehličník
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
metla, -y, fem., Zweig, Rute; stsl. metla virga. Z met-, metu. — metla mandlová bieše sucha, i kóry na sobě nejmieše ML. 43b. (Vezmi) ode všech kniežat pokolení metl XII virgas duodecim Kladr. Num. 17, 2. Metla tvá i kyj tvój virga ŽWittb. 22, 4, ŽKlem. tamt. Zpravíš jě w-metle železnéj reges eos in virga ferrea ŽWittb. 2, 9, w metle ŽGlossKlem. tamt. Navščievi v-metle nepravedlnosti jich in virga ŽWittb. 88, 33. w metle ŽGlossKlem. t. Tehdy Pilat… káza Ježiúšě… metlamy bíti Hrad. 88b; bičemi, metlamy bit ML. 5a. — metla virga BohFl. 232, Vocab. 176a; metla stiga Prešp. 575 (stiga = stimulus DC.), Rozk. 1074, RVodň. ad 47a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².