|
|
|
chvostišče, -ě n. k chvost 1. koště, pometlo 2. metla určená k mrskání 3. mrskání metlou jako trest za provinění (sr. StčS s. v. „nožě“ 1) Lexém doložen v četných hláskových variantách, např. chvoščišče, choštišče, choščišče. Dolož. též jako vl. jm. osob. m. Chvostiště Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
chvostišče, chvoštišče, chvoščišče, -šťe chvostišťe, chvoštišťe, chvoščišťe, také cho- chostišče, choštišče, choščišče, chostišťe, choštišťe, choščišťe a ko- kostišče, koštišče, koščišče, kostišťe, koštišťe, koščišťe m. chvo-, -ě, neutr., pometlo, koště, Besen; vlastně násadka, na které je chvost (k metení), Besenstiel; změny sť — šť— šč jsou analogií; nč. koště je stažením z koštiště, jako na př. rybniště = místo, kde býval rybník Jg., z rybničišče, rybnicziſſtie Záp. Meziř. 21a (z r. 1441). — Bude-li dóm temen, zbielé jej, umetú podlahy chwoſtyſſty Štít. ř. 75a. Máme vymésti hřiechy zpovědí jako chwoſſtíſtiem ŠtítMus. 125a, jako smetie (sic) choſſtyſtiem ŠtítSáz. 212b, jako smetí choſſtýſſtiem ŠtítJes. 293b. Vymetu jej (Babylon) chwoẛtiẛtiem tra scopabo eam in scopa terens Kladr. Isa. 14, 23, vymetu chwoſſczyſſczem Pror. tamt. Duch nečistý… nalezne ten duom prázdný, chwoſſtiſſti umetený ChelčP. 92b; nalezne přiebytek chwoſſcziſſcy umetený Krist. 46b; chwoſſtiſſtem umetá přiebytek Hug. 18. Často mésti chwoſſtiſſtiem LékA. 102b. Dóm… vyčišťený chwoſtiſtiemi HusPost. 49a; nalezna jej (dóm) chvoſtiſti vyčišten t. 47b. Má střícě… chwoſtyſtye prodáváta Mast. 408. Na zády (vyhnané ženské mají se udělati) kříže tři, každejm koſſtiſſtiem kříž KolL. 184b (1603). chwoſtyſte Boh. min. 22a; chvoſcziſtie scopa Prešp. 1868, chwoſcziſcze též BohFl. 746; choſſtiſſtě ku metení Háj. herb. 36a, t. 39a, t. 390a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chvostišče, chvoštišče, chvoščišče, chvoščiště (také chostišče, choštišče, choščišče, choščiště, kostišče, koštišče, koščišče, koščiště), -ě n. koště, pometlo Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chvostišče, chvoštiště n. = koště Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|